Kříže zmizely. A stoleté hroby vojáků z celé Evropy zarůstají plevelem
Už patnáct let chodí Josef Šváb každý rok na Dušičky na vojenský hřbitov v olomouckém Černovíře zapálit několik svíček. Na opuštěném a zničeném hřbitově je většinou sám. „Je to ostuda. Hřbitov je kulturní památka a její devastace pokračuje. Mrtví si zaslouží větší úctu,“ zlobí se lékař a bývalý ředitel vojenské nemocnice na Klášterním Hradisku. Na špatný stav hřbitova už dlouho upozorňuje, stejně tak se zabývá jeho slavnou minulostí.
Černovírský vojenský hřbitov je unikátní svojí velikostí i počtem pohřbených. Některé prameny uvádějí, že od roku 1869 na něm lidé pochovali více než pět tisíc vojáků. Mezi nimi jsou příslušníci rakousko-uherské armády, carského ruského vojska i českoslovenští bojovníci. „Jen za první světové války zde přibylo přes tři tisíce vojáků nejméně třinácti národností,“ připomíná Šváb.
Podle vyznání
Ostatky vojáků byly za války uložené po dvou i více do jednoho hrobu, a to bez ohledu na národnost, vojenskou hodnost a státní příslušnost. „Nezáleželo na tom, za koho ve válce museli bojovat a padli. Ctily se však rozdíly náboženského vyznání, a proto jsou odděleně pohřbení vojáci vyznávající islám, židé a příslušníci pravoslavné církve. Největší část hřbitova patřila křesťanům římskokatolického a evangelického vyznání,“ vysvětluje sedmasedmdesátiletý muž, který už ke hřbitovu nashromáždil pořádně tlustou složku dokumentů.
Na hřbitově je pochovaná také řada významných osobností. Například generál Josef Kroupa, který se zasloužil o rozvoj olomouckého sportu a divadla, lékař Karel von Elbogen nebo piloti, kteří bojovali za druhé světové války v Anglii.
V blízkosti hrdinů ovšem leží i těla násilníků. Třeba známého vojenského zběha, zloděje a vraha Martina Leciána, kterého soudce poslal na smrt a kat popravil v Olomouci v roce 1927.
Dnes už nikdo nepozná, kde je kdo pohřbený. Litinové kříže někdo uřezal a zmizely, stejně jako náhrobní kameny. Na hřbitov lidé vozí odpad, hroby zarůstají plevelem.
Chátrání památky začalo v padesátých letech minulého století. Do té doby pečovala o hroby vojenská správa. Poté hřbitov převzal národní výbor a devastace, kterou začali komunisté, pokračovala i po roce 1989. Přesto má hřbitov naději na záchranu. „Je teoreticky možné ho opravit a obnovit pietní místo. Známe původní umístění hrobů,“ říká olomoucký památkář Miroslav Papoušek.
Dočká se oprav
Projekt na kompletní obnovu už je připravený, olomoučtí radní však dosud na něj neměli v rozpočtu peníze. Až letos v létě díky dotaci více než půl druhého milionu korun z ministerstva obrany začnou restaurátoři s opravami vstupní brány, ochranných zídek, chodníků a muslimské i křesťanské kaple. „Na první etapu snad navážou v příštích letech další,“ slibuje náměstek olomouckého primátora Ladislav Šnevajs.
Šváb má ale obavy, aby peníze nebyly vynaložené zbytečně. „Důležité je, aby se o hřbitov taky někdo staral,“ připomíná bývalý primář.
