Kouzlo Orlických hor

Orlické hory jsou zvláštní kraj. Mají pro mě kouzlo v každém ročním období. Když je mi těžko z městského kolotoče, prchám právě tam do pohraničí plného lesů, nekonečných výhledů i přehlížených vesnic. Z Hradce je to vlakem, autobusem nebo autem kousek, lze tam dojet do dvou hodin.

Připadá mi, že si Orlické hory v porovnání s nedalekými Krkonošemi uchovávají komornější, zadumanější charakter. Přemýšlel jsem, co mě tam tak táhne. Vždyť podobných míst bychom našli dost, mohl by někdo podotknout. Pro mě nikoli. Orlické hory jsou jedinečné. Přitahují mě hlavně svým duchovním rozměrem.

Na vrchu Skutina, který se nad Olešnicí v Orlických horách vypíná do výše 738 metrů nad mořem, byla donedávna nádherná boží muka. Vypadala, jako by tam byla od nepaměti. Před pár lety je tam postavil jeden výtvarník, který měl pod vrcholem chatu. Místo si nevybral náhodou, je neobyčejně nádherné s dalekým výhledem. Už tam ale nejsou, vandalové je zničili. Ještě jedny zůstaly pod vrcholem u cesty. Naštěstí. Nová tradice je na světě a jsou už i lidé, kteří mají Skutinu spojenou právě s touto drobnou stavbou a rádi se tam vrací.

Na druhém konci Orlických hor je nevelká vesnice Neratov, kde se těsně po devětaosmdesátém roce parta nadšenců pustila do opravy unikátního poutního kostela a dala si za cíl oživit poutní tradici. Povedlo se. Sdružení Neratov v čele s Josefem Suchárem opravilo kostel a přivedlo do Neratova život. Opět se tam rodí a umírají lidé.

Skutina a Neratov nejsou v Orlických horách svého druhu ojedinělá místa. Je jich tam celá řada, a to mě na tomto koutu východních Čech baví.