Konopičák se nakonec přece jen oženil
Konopičák neboli Pazderník, jméno odvozené od konopí a pazdeří, žije na půdě vesnického stavení poklidným staromládeneckým životem. Do té doby než se mu obec postará o nevěstu.
A to tak, že pro něj přijede celé procesí i s nazdobeným koňským povozem. Muzikanti, vdané, svobodné ženy v krojích a dohazovač donutí líného a nerozhodného Konopičáka ke svatbě s Konopičkou.
Slaměný příbytek shoří nevěstě nad hlavou
Konopička čeká ukrytá ve slaměné boudě za vsí. Poté, co ji po nekonečném přemlouvání Konopičákem a dohazovačem shoří příbytek, svolí ke svatbě. Šťastný konec pak s nimi celá vesnice slaví až do pozdních ránních hodin.
Takovou podívanou, při které pětadvacet žen v krojích odzpívalo na dvaasedmdesát písniček, připravili ochotníci v Truskovicích na Vodňansku poslední prázdninový víkend. Hra se zpěvy totiž bývala kdysi oslavou sklizně lnu a konopí.
„To jsem byl ještě malý kluk, když v ní účinkovala i moje matka,“ říká dnes již třiasedmdesátiletý Stanislav Trobl.
Nabídka koláčů na dvoře jednoho z truskovických statků, která byla součástí konopické, ho nezlákala. „Máme napečené svoje,“ říká na důkaz toho, že se na konopickou připravovala celá vesnice.
Tento krajový zvyk dnes udržují už jen v některých vesnicích v Pošumaví - na Strakonicku a na Prachaticku. Čestické ženy zajíždějí předvádět konopickou i jinam. „Už jsme byly v Poli na Blatensku a zájem o nás mají i ze Lnář,“ říká Jana Kovářová za svaz žen.
V Malenicích dokonce postavu dohazovače hrával režisér Zdeněk Podskalský.
V Truskovicích má staročeská konopická stotřicetiletou tradici. Místní nadšenci ji obnovili v roce 2004 a chtějí v ní v pětiletých cyklech pokračovat.
Konopičákovi
nesměla vyhasnout pec
Len a konopí pěstovali v Pošumaví a na části Prácheňska na každém vršku. Sklizeň bývala od poloviny srpna do září.
Zpracování bylo převážně ženskou záležitostí, která zabírala značnou část roku. Při práci si hospodyně navzájem pomáhaly a o veselí a taškařice nebyla nouze. Společné přástky pak dávaly příležitost k sousedským návštěvám.
Proto je i konopická ženskou záležitostí a hlavní postavou, i když často ženou v mužském převleku, je Konopičák. Ten totiž obstarával chod v peci konopici, ve které ženy sušily rosené konopí. A která kvůli nebezpečí požáru stávala za vsí.
Z konopí a lnu je papír
na bankovky a cigarety
Postup při domácím zpracování lnu i konopí byl složitý. Názorně ho předvádějí tvůrci kreslené pohádky o krtečkovi, co chtěl kalhotky s kapsami.
Rostliny vesničané nejdřív sušili v budkách kvůli oddělení stonků, semen a plev. Pak následovalo máčení, praní, sušení na slunci nebo v sušárně, mědlení na mědlici, trdlení na trdlici, lámání na lamačce a potěrání na potěračce.
Odpadem bylo pazděří - dřevité úlomky ze stonků. Další úpravy měly už jen vliv na kvalitu lněné příze.
Konopné a lněné vlákno slouží k výrobě lan, motouzů, hadic, rybářských sítí, speciálních obuvnických nití, pro výrobu koberců, plachtovin, pytlů, tkanin.
Z konopí je papír, který pro svoji vysokou pevnost a odolnost proti vodě používají tabákové továrny jako cigaretový. Papír vyrobený ze směsi bavlny a lnu používá státní tiskárna k výrobě bankovek.
Z konopí a lnu je i olej a další suroviny.
