Konečná, vystupovat. Místa, kde řidiči dostávají výslužku

Řidiče městského autobusu Antonína Henzla bylo mezi lidmi na vyhlídce u kostela v Dubičkách snadné poznat. Kromě toho, že byl celý v modrém, stál tam sám. Portu Bohemicu sledoval se zaujetím, přestože ji z toho místa za čtyřicet let u ústeckého dopravního podniku viděl nesčetněkrát. „Tuhle konečnou mám rád. Přestávku trávím většinou tady,“ svěřil se řidič.
Konečné zastávky mají kouzlo. Alespoň ty autobusové. Zatímco trolejbusy končí přímo ve městě, autobusy většinou v okolních vesnicích. „Příměstské spoje jsou klidnější, lidi šoféra znají. Když někdo zaspí a zamává na mě u baráku, tak mu zastavím. V zimě, když tu byla zabíjačka, jsem zase dostal polívku, jitrničku a jelítko,“ přibližuje Henzl specifika venkovských konečných.

Konec starých časů

Na autobusové konečné rád vzpomíná i Jindřich Gott, který dnes jezdí s trolejbusy. „Moje oblíbená byla ve Chvalově. V hospodě jsem si dal oběd, lidem zastavil až u baráku a oni mi za to přinesli třeba na Vánoce vajíčka,“ vypráví, jak to chodilo před šestnácti lety. V Přestanově mu zase personál motorestu vařil kafe pět minut před příjezdem autobusu, aby stačilo vychladnout a on nepřetáhl přestávku.
Dnes už se tento vztah pomalu vytrácí. Autobusy spoustu konečných jen projíždějí a hned se vracejí zpět. Řidiči mají přestávku ve městě, s autobusem mezitím jede náhradník. Ve vesnicích je tak zná málokdo.
„Tady se vždycky jen otočí. Je to jen k zlosti, protože dopravní podnik na točně neudělal pořádný povrch, a autobusy nám kvůli tomu práší na zahradu,“ říká Milena Procházková, která bydlí u konečné v Kojeticích.
Dopravní podnik linky v posledních letech několikrát měnil. A také šetřil. „Dřív byla na každé konečné bouda s obsluhou, kde si mohl řidič dát kafe a svačinu. Trolejbusy je mají pořád, ale už bez obsluhy. Tady bývala paní, která bydlela kousek odsud a nosila nám za pětikorunu domácí polívku,“ říká Jindřich Gott na konečné na Severní Terase.
Hůř jsou na tom řidiči autobusů. Na některých konečných jako v Brné nebo ve Vaňově sice zůstaly boudy vybavené lednicí, mikrovlnkou a záchodem. Na jiných je to ale horší. Na mnoha je jen chemický záchod, jinde ani ten.
„Máme domluvené, že můžeme chodit na záchod a na svačinu do Tesca. Prý nám tu nějakou boudu postaví, ale musejí nejdřív odkoupit pozemek,“ říká na frekventované konečné u obchodního domu Tesco další z řidičů Michal Medvecký.

Kde jde o život

Na nejméně oblíbené konečné se řidiči bez problémů shodnou. Je ve Vaňově. Není to kvůli zázemí, ale kvůli její poloze. Nachází se na okraji obce, přímo u silnice z Lovosic. Kolem téměř nepřetržitě proudí kolony rozjetých kamionů, důsledek chybějícího dálničního úseku. „Nepustí vás žádný. Musíte se mezi ně nacpat,“ popisuje Antonín Henzl. Ještě horší to je při příjezdu, kdy autobus musí projet mezi kamiony přes pruh od Lovosic. Nesmí přitom jet moc rychle, protože povrch točny je rozbitý. Zlaté Dubičky.