Konec roku slaví v teniskách
Poslední den v roce má spousta lidí spojený s bujarými oslavami, poleháváním u mís s cukrovím, popíjením a střílením rachejtlí. Někteří ale i 31. prosinec tráví aktivně. Třeba tak, že si obují tenisky a jdou si zaběhat. Svůj oblíbený sport si na Silvestra neodpustí ani Petr Punge. Tradičního Silvestrovského běhu v Přerově se zúčastnil tolikrát, že patří mezi ty nejvěrnější.
„Největším nestorem téhle akce je ale podle mě Ivan Chajda,“ upozorňuje na jednoho ze „soupeřů“ třiačtyřicetiletý sportovec. I on už však patří k neodmyslitelným postavám závodu. Na start Silvestrovského běhu se Punge prvně postavil v roce 1989 a moc často se pak nestalo, že by chyběl. S jistotou ví, že v posledních deseti letech nevynechal ani jednou. Vyčistí si hlavu
Nadšeným sportovcem je od mládí. Začínal s plaváním, pak přešel k triatlonu a nakonec mu zůstalo jen běhání. „Člověk nepotřebuje žádné vybavení, dá se to provozovat celý rok a po pěkném výběhu se vracím krásně vyčištěný,“ vypočítává Punge, proč si zamiloval právě běh.
Přes rok se snaží trénovat třikrát týdně, ideálně na dvacetikilometrové trase. Závody, kterých si dřív užil dosyta, už moc nevyhledává. Vypraví se tak na tři podniky ročně. „Ale kdybych si musel vybrat jen jeden, byl by to ten silvestrovský,“ ujišťuje běžec. Má jistotu, že tam vždycky potká nějakého známého. „Každý rok se hecujeme s kamarádem Liborem Pánkem a nakonec většinou doběhneme pár kroků za sebou,“ říká se smíchem Punge.
Myšlenky k Silvestrovskému běhu soustředí už od Vánoc. Vytáhne diplomy, studuje časy, kterých dosáhl dřív, a spřádá plány, za kolik letos trasu zaběhnout a koho porazit. I trénink ladí s ohledem na maximální výkon k 31. prosinci. „Pak se na Silvestra probudím s pocitem obrovské formy a nakonec to zaběhnu stejně jako v minulých letech,“ podotýká sportovec.
Vůbec podle něj nezáleží na tom, jakou tréninkovou metodu zrovna používá. Posledních deset let protíná cílovou pásku osm a půl kilometru dlouhého Silvestrovského běhu zhruba za čtyřiatřicet minut, vždy s odchylkami jen několika sekund.
Na nohou bahno i tretry
Ze všech ročníků, kterých se zúčastnil, považuje za nejdrsnější ty první. To když ještě trasa byla delší a vedla do Grymova. „Za mokra tam bývávalo hodně bláta, a tak to někteří zkoušeli brát přes pole, kde se ale do bahna zabořili po kotníky,“ vzpomíná Punge.
Jindy zase běžci závodili v chumelenici a takřka desetistupňovém mrazu. Přerovský běžec si vybavuje i ročník, kdy sportovci zápolili s ledovkou. „Kamarád Jirka Hrabovský si tenkrát dokonce obul tretry, aby mu to neklouzalo,“ vypráví Punge.
Přestože silvestrovské dopoledne tráví už dvě desetiletí na závodech, svou rodinu v poslední den roku nezanedbává. Už léta mu chodívá fandit manželka, kterou postupně doplnili oba potomci. „Když jsem běžel kolem syna Olivera, nadšeně mě vítal. Ale jak jsem mu začal mizet, rozbrečel se, a tak se to opakovalo každé kolo,“ vzpomíná Punge na rodinnou podporu. Od té doby, co se jeho syn naučil chodit, musí mít i on své startovní číslo. „Udělá vždycky pár krůčků, a pak jej vrátí,“ popisuje hrdý otec běžecké zkušenosti svého budoucího nástupce.
Tradiční běh je jednoduše nezbytnou součástí jeho tradičního silvestrovského dne. Letos bude mít ale účast o dost komplikovanější. „Budeme s rodinou na horách, ale doufám, že si na závod stihnu odskočit,“ říká Punge.
