Komedie, jíž se v Čechách nelze smát
Bezmála sto let starý titul Václava Štecha působí dojmem, že vznikl před pár týdny, snad pod vlivem některé z předvolebních kampaní. Přestože se příběh odehrává ve sborovně školy, nese poselství obecně platné: nevěřte hned každému, kdo vypadá, že se za vás bije víc než za sebe sama. Válka ve sborovně má jednoduchou zápletku: ředitel školy je dočasně odvolán a má být jmenován jeho nástupce.
Výřečný učitel Jordán brojí proti „přivandrovalci z Krkonoš“, učiteli Habadovi, a kolegové mu nadšeně tleskají. Podle všeho stojí na jejich straně, rozumí jim a bojuje za jejich zájmy, obětavě a nezištně. Jen mladá učitelka Honyšová vidí věci takové, jaké opravdu jsou. Režisér Ladislav Smoček obsadil do hlavních rolí znepřátelených profesorů Habady a Jordána Josefa Nechutného a Pavla Pavlovského.
Oba dokonale ladí se svými typy: Pavlovský v roli Jordána je městský elegán a abiciózní křivák, jemuž přízeň kolegů slouží jen jako žebřík do vyšších pater moci. Nechutný coby Habada je původem zemitý venkovan, poctivý a přímý, ochotný ve jménu pravdy obětovat i sám sebe. Scéna z dílny Karla Glogra jednoduše navozuje atmosféru staré školní sborovny s věšáky na klobouky, skříní s výkresy žáků a velkým stolem pro učitele.
Kostýmní výtvarnice Šárka Polak Hejnová oblékla pány učitele a slečny učitelky prostě: jejich kostýmy nejsou ani příliš historizující, ani příliš současné. Takže neodvádějí divákovu pozornost od děje. Václav Štech situoval příběh do školní sborovny, ale divák si jej hravě transponuje třeba na své pracoviště nebo na českou politickou scénu.
Jde o velmi výstižný portrét české společnosti: proč přemýšlet o lidech a jejich povaze, když je tak snadné uvěřit jejich gestům a slovům? Prozření přichází vzápětí, ale pozdě a bolestně. Aniž to tušil, napsal Štech kus, jenž bude aktuální asi vždy. A smích nad ním je spíš výsměchem nám samým.
