Kočičí dáma má jméno na dva řádky

Více než dvacet let chovají Matlasovi v nenápadném rodinném domku v Jindřichově Hradci kočičí šampiony. Za tu dobu se mnozí z nich stali členy rodiny.

Co vás přivedlo na myšlenku věnovat se chovu koček

DM: S dcerou Kateřinou jsme si vyjeli na dožínky do Českých Budějovic a tam jsme poprvé navštívili propagační výstavu koček. Zaujalo nás to, a tak jsme si z další podobné výstavy přivezli své první koťátko, které mělo být jenom pro radost. Známí nás ale přesvědčili k účasti na výstavě. Tady se dostavil náš první úspěch a vlastně jsme tomu propadli.

Vím, že jste dříve chovali jiný druh koček než dnes.

KM: Začínali jsme s perskými kočkami s odznaky. To bylo zhruba v roce 1987 a měli jsme čtyři chovné kočky. S těmi jsme se zúčastňovali výstav doma i v zahraničí. Při jedné výstavě v cizině jsme se poprvé setkali s mainskými mývalími kočkami, které nás úplně uchvátily.

A tak jste si takovou kočku pořídili.

KM: To ještě ne. Cena takové kočky se v té době pohybovala mezi čtyřmi až pěti tisíci dolarů, a to jsme si opravdu nemohli dovolit. Až v roce 1995 se ceny snížily a my jsme si z Rakouska dovezli svou první mainskou kočku. Od té doby se věnujeme pouze chovu tohoto druhu.

Znamená to, že mainská kočka nebyla u nás vůbec chována?

DM: V celé republice jsme byli mezi prvními chovateli, kteří zde začali mainskou mývalí kočku chovat. V současné době máme šest chovných koček a čtyři kastráty.

Kastráti k chovu nejsou. Nebo snad ano?

KM: To opravdu ne. Ale když žijete mnoho let s oblíbenou kočkou nedá vám to a už se jí nemůžete vzdát. My jsme takoví, že si své oblíbence necháváme doma a věnujeme jim stejnou pozornost jako ostatním. Jelikož ale již nejsou vhodní pro chov, musí se vykastrovat. Užívají si tak u nás zaslouženého odpočinku.

Neodpustím si otázku. To musí stát dost peněz?

DM: Upřímně musím říci, že pro výdělek se to opravdu dělat nedá. K tomu, aby byl chov uznáván doma i v zahraničí musíte navštěvovat výstavy a pokud možno sbírat ocenění, která pak umožňují i účast na výstavách světových. To je takový chovatelský vrchol. Pro nás je tato činnost takovým „velkým koněm“ a naplňuje téměř veškerý volný čas.

Takže vaše kočky jistě dosahují úspěchů i na těchto výstavách?

KM: Na světové výstavy jezdíme zásadně autem. Na to, abychom si platili hotel a létali letadlem, opravdu nemáme. I tak jsme za poslední roky navštívili světové výstavy v Německu, Holandsku, Itálii, na Slovensku a jedna byla také v Praze. Těší nás, že se naše kočky i jejich potomci umísťují na předních místech.

Vedle mne sedí šampionka, nebo se mýlím?

DM: Tuhle kočičku jsme si dovezli v roce 2004 z Dánska. Ještě ten rok se stala naše Emmeline juniorskou vítězkou. Tento titul se dosáhne za pět vítězství v rozmezí tří až desíti měsíců na mezinárodních výstavách. V tomtéž roce byla také miss Austria. Během dalších dvou let získala desetkrát titul „best in show“ a zařadila se do kategorie „DSM“, což umožňuje odchov inter šampionů.

Jak zní celé jméno vaší šampionky?

KM: Naše „Emelína“ je - EC, Wytopitlock, Emmeline Vance, DK, JW, DSM, DM - no a to je celé.