Klapal a pískal Nohavicovi do hitů
Divocí koně, Těšínská či Sarajevo. Ty písničky slyšel Miroslav Klus z Jablonce nad Nisou snad tisíckrát. A dodnes je dokáže zahrát u táboráku. Když vznikaly, byl u toho. Svou přelomovou desku Divné století totiž nahrál český písničkář Jaromír Nohavica, který v neděli 25. dubna vystoupil v Libereckém domě Kultury, v jeho studiu. „Je to už čtrnáct let, ale vzpomínám na to strašně rád. Nebyl jsem jenom majitelem studia, kde se Divné století nahrávalo, ale i jeho spolutvůrcem,“ říká dnes Miroslav Klus.
Kritik Ostravštin
Nohavica za ním prý chodil ve chvílích, kdy si nebyl jistý některými výrazy ve svých písních. Jako na rodáka z Karviné se mohl na Miroslava Kluse spolehnout. „Byl jsem vždycky prvním kritikem těch jeho Ostravštin. Hráli jsme kulečník a Jarek se mě vždycky zeptal. Co myslíš, Mirku, co tomu ti naši řeknou? V textech se tak objevují části, na kterých mám svůj podíl,“ zavzpomínal majitel jabloneckého studia.
Nohavicovi navíc pomáhal i s nahrávacími kuriozitami. V písni Litanie u konce století proto hrají důležitou roli jeho boty, jejichž klapání se prolíná celou skladbou. „Potřebovali jsme nahrát kroky. Tak jsem do studia snesl všechny boty, které jsem měl doma. Jarek se v nich chvíli přehraboval a najednou ke mně běží a říká: Španělská botka je dobrá. Dali jsme mikrofon do místnosti a nahráli to,“ poznamenal Klus.
Do Liberce na fotbal
Jindy chtěl Nohavica, aby mu do písničky někdo zapískal. Zkusili to všichni. Volba nakonec padla na Kluse. „Prostě jsem si vybíral štěky a strašně mě to bavilo,“ dodal Klus. Mozaika toho, jak celý pobyt slavného písničkáře v Jablonci vypadal, se dá poskládat i ze vzpomínek, které si písničkář zapisoval a na pohlednicích posílal domů. Dnes jsou volně přístupné na internetových stránkách Jarka Nohavici. Čtenář se tak může i po čtrnácti letech dozvědět například to, že 1. září roku 1996 si velký fanoušek Baníku Ostrava odskočil z nahrávání na fotbalové derby mezi Libercem a Jabloncem nad Nisou.
„Vydal jsem se do Liberce na fotbal. Protože v minulém kole polili rozhodčho pivem, hrálo se před prázdnými tribunami, diváci se tlačili na louce za hřištěm, kam zápas přenášeli na obrazovku, avšak nebylo nic vidět. Cestou Libercem natrefil jsem na antikvariát a v něm byly svázané časopisy z roku 1912. Na první straně fotky z balkánské války a zpravodajství z potopení Titanicu. Má práce s deskou je sledována zřejmě z nejvyšších míst,“ píše v jedné z pohlednic Nohavica. Do Jablonce se nakonec vrátil ještě třikrát. Aby tu dotáhl koncertní verzi Divného století a nahrával dvě další desky. Moje smutné srdce a Babylon.
