Kerbr se vrací mezi fotbalovou elitu

Fotbalisté Frýdku-Místku přijdou o další výraznou postavu. Po trenéru Oldřichu Machalovi, který povede od příští sezony HFK Olomouc, přijdou i o levého záložníka Milana Kerbra. Ten se po sezoně vrací do Slovácka, odkud přišel do Frýdku-Místku na hostování. „Byl jsem tady hodně spokojený a klubu jsem vděčný za novou šanci. Hodně mi pomohl,“ řekl Kerbr. Teď by rád napodobil svého otce Milana Kerba staršího, který se prosadil v devadesátých letech hlavně v Sigmě Olomouc. A už nechce myslet na to, že ze Slovácka, kam se vrací, musel odejít, protože se nedohodl na smlouvě. A kvůli tomu přišel o osm měsíců své kariéry.

Blíží se konec sezony. Co vám rok strávený ve Frýdku-Místku dal? Byl to povedený rok. S klukama se nám docela dařilo. Podmínky v klubu jsou vynikající. Dostal jsem byt, město je krásné. Takže mám na co vzpomínat.

Neuvažoval jste, že byste ve Frýdku-Místku zůstal? Kdyby nepřišla nabídka ze Slovácka, asi bych tu variantu zvažoval. Ve Slovácku jsem trénoval už v zimě, ale nakonec se moje hostování ještě protáhlo. Z klubu odchází Petr Švancara, vím, že i Vít Valenta a ta šance na prosazení se je velká. Navíc tam trénuje Miroslav Soukup, který to s mladými hráči umí a slíbil mi, že šanci v přípravě určitě dostanu.

Pod trenérem Oldřichem Machalou jste nastupoval na kraji zálohy, přestože většinu kariéry jste odehrál na hrotu útoku. Jak jste si zvykal na takovou změnu? Trenér Machala tvrdí, že nejsem útočník, že na útočníka mám špatnou hlavu. A je pravda, že hlavou nehraju moc dobře. Kdybych si ale měl vybrat, raději bych nastupoval vpředu. V záloze se musí více běhat. Na hrotu se dostanu k balonu a zakončuju akce. To ke mně víc sedí.

Ale i v záloze jste ukázal, že góly umíte dávat. Na podzim jste se trefil devětkrát. Vyhovuje vám, že jste si nabíhal z druhé vlny? Těch branek z dálky jsem moc nedal. A měl jsem i štěstí. Pomohlo mi, že jsem kopal jsem asi tři penalty a nějaký gól jsem dal i z „přímáků“.

Na jaře jste se ale gólově zasekl. Co se stalo? Jak jsem říkal: na podzim jsem měl štěstí, teď se ode mě odvrátilo. Jsem ale rád, že jsem se prosadil aspoň proti béčku Jihlavy. A to hned dvakrát.

Když jste po podzimu měl devět branek, tvrdil jste, že jich do konce sezony chcete nastřílet šestnáct. A to se vám asi nepodaří. Ano, to jsem říkal. Věřil jsem, že mi to tam bude pořád padat. Ale najednou jsem začal trefovat tyčky nebo břevna a docela se tím trápil. Otec i trenér Machala mě ale uklidňovali a říkali, ať jsem trpělivý, že se to střelcům občas stává. Z toho pohledu můžu být trochu zklamaný, protože jsem po podzimu vedl tabulku střelců ve třetí lize. Ale když to tam nepadalo mně, tak jsem alespoň pár gólů připravil. Doufám, že jsem ve Frýdku zanechal nějakou stopu a fandové si občas vzpomenou.

Váš otec byl výborný střelec. Čich na góly máte po něm? Tohle musíte mít asi v sobě. Ale samozřejmě natrénovat se dá výběr místa v šestnátce a další věci.

Máte s otcem ještě něco společného? Kromě góĺů už asi nic. Táta byl takový ten bijec, buldozer, který to do branky dohrnul. Já jsem spíše do kombinace, mám rád hru po zemi. Otec vyhledával souboje a říkal, že musely praskat kosti a stříkat krev, aby byl spokojený. Já se raději soubojům vyhýbám.

Jste odchovancem Slovácka, do kterého se vracíte. Před časem jste se tam ale nepohodl a osm měsíců jste fotbal nesměl hrát. O co tehdy šlo? Tehdy vedl Josef Mazura a já byl normálně v kádru áčka. Jednou jsem šel hrát nějaké utkání za béčko a Mazura mě tam bez jakéhokoliv vysvětlení už nechal napořád. Nevěděl jsem proč. Do toho mi končila smlouva, která se mi nezdála adekvátní.

O co šlo? Bylo to o penězích. Chtěl jsem být nezávislý na rodičích, a tak jsem měl určitou svou představu. Smlouvu jsem nepodepsal a nakonec jsem trénoval osm měsíců sám.

S klubem jste se nakonec dohodl a podepsal smlouvu na tři roky. Ale v podstatě okamžitě jste zamířil do Frýdku-Místku? Fotbal mi strašně chyběl. Navíc se o mě dlouhodobě zajímal trenér Machala, který hrával i s mým otcem. Ve Frýdku si nemohl dovolit zaplatit za mne tabulkové odstupné a navíc po osmi měsících, kdy jsem fotbal nehrál, jsem se mu ani nedivil. Proto jsem podepsal smlouvu ve Slovácku a šel do Frýdku na hostování.

Jak vůbec reagoval váš otec, když se dozvěděl, že nebudete takovou dobu hrát? Nadšený nebyl. Snažil se mi ale pomoct. Ve hře bylo i nějaké angažmá v Německu, ale to nedopadlo dobře. Osm měsíců jsem trénoval sám v Sadech, kde jsem jenom běhal a kopal do zdi. Nebyla to příjemná etapa mojí kariéry. Chvílemi to vypadalo, že by to mohla být i tečka za mojí kariérou, ale teď to vidím spíše jako dvojtečku.

Myslíte, že vaše kariéra tím osmiměsíčním zdržením utrpěla? Myslím, že ano. Mohl jsem být dále. Tehdy jsem udělal nějaké chyby, ale klub také. Osm měsíců jsem nehrál, pak jsem strávil výborný rok ve Frýdku-Místku a teď mám dva roky na to, ukázat ve Slovácku, že fotbal hrát umím.

Nosíte příjmení výborného útočníka, který to dotáhl až do reprezentace. V roce 1996 byl dokonce i na mistrovství Evropy v Anglii. Prožíval jste to Euro? Prožíval. A i když si otec nakonec nezahrál ani minutu, všechny zápasy českého týmu jsem viděl.

Malí kluci se při fotbale ztotožňují s fotbalovými hvězdami. Hrál jste si na svého otce? To ne. Nebral jsem ho jako fotbalistu, ale jako tátu. Hrál jsem si na fotbalisty jako byli Brazilci Ronaldo nebo Rivaldo. Jako kluk jsem si neuvědomoval, čeho táta dosáhl. Vždyť on si zahrál proti Juventusu Turín, Realu Madrid nebo Hamburku. Takovou kariéru bych si také přál.

Můžete prozradit nejbližší cíle? Jelikož se vracím do Slovácka, tak se chci hlavně prosadit do ligového áčka. Nastupovat pravidelně v lize a konečně vstřelit první ligovou branku.

A za pár let? Snem je samozřejmě zahraničí. Nejblíže mám k bundeslize. Vždyť jsme s rodinou v Německu dlouho žili, když tam táta dohrával kariéru. Proto tam máme i spoustu známých. Je to ale skutečně sen, ke kterému je ještě hodně daleko a vede k němu pořádně trnitá cesta.

O sportovcích se ví, že rádi odpočívají. Jak to je u vás? U mě je to stejné. Rád si pospím. Ve Frýdku jsme měli trénink až odpoledne, tak jsem klidně spal do jedenácti nebo dvanácti hodin. Potom jsem si udělal oběd a vyrazil na trénink.

A co nějaká zábava? Dříve jsem vyrazil na nějaký večírek. Teď ale fotbalu obětuju opravdu hodně. Když netrénuju, tak si zajdu do posilovny. S klukama si občas zajdeme do města na kafe anebo večer na víno. To je ale vše.