Když štěstí je tanec, hlína a palačinky
V keramické dílně vládne soustředěná atmosféra. Místnost zdobí ptačí budky, srdíčka, slunce a plno dalších věcí, nad nimiž by i Přemek Podlaha uznale pokýval hlavou. „Vyrábím strom. Aby si ho někdo mohl pověsit na zeď. Třeba domů nebo na chatu,“ vysvětluje třicetiletá Soňa Bílková, která patří mezi klienty denního stacionáře Jitro.
Její kamarád Ondra dělá z hlíny ptáčky a Milda zase dvoupatrovou lampu. „Jak mi to jde? No, dost blbě,“ hodnotí své snažení svérázně Milda. Asistentka Lenka Kadlečková ho však dál motivuje. „To nevadí, hlavně když výsledek bude stát za to,“ prohodí Kadlečková.
V Jitru teď mají napilno. Blíží se totiž vyhlášený velikonoční jarmark. Za jeden víkend v polovině dubna se v areálu Jitra, jehož zaměstnanci se každý den starají o klienty s kombinovanými vadami, vystřídají tisícovky návštěvníků. Všichni očekávají, že výrobky půjdou jako už tradičně na odbyt.
„Už jsem takhle věnovala hodně dárečků. To je na tom vlastně to nejlepší, když vím, že něco nevyrábím jen tak, ale pro někoho. Jinak by to bylo o ničem,“ přemýšlí nahlas Soňa.
Legrace s tvarůžky
To už se ale debata stáčí k tématu svačiny. Už před chvílí se o patro výš uskutečnilo vaření, jak vystřižené z televizního pořadu. To zrovna jedna skupina chystala palačinky s marmeládou. „Zítra budeme vařit my. Vepřovou kapsu s tvarůžky,“ avizuje Soňa. Každý ale její nadšení nesdílí. „Tak od toho se distancuju. To budu muset být tak dva metry daleko,“ utrousí hlavní bavič a glosátor Milda.
Na chodbě mezitím začíná pozdvižení. Dorazil klient, který věčně přichází pozdě. „Vždycky váhá, ale pak je tady rád a nechce se mu domů,“ vysvětluje asistentka. Ostatní přikyvují. „Taky se nám odsud skoro nechce,“ podotýká Soňa, zatímco v dlani převaluje další zásobu hlíny.
Miluje zvířata a společenský život. Do Jitra ji z dvaatřicet kilometrů vzdálených Moravičan den co den vozí matka. „Dříve jsem byla přes týden v Brně a o víkendu doma. Každou neděli, když jsem měla odjet, jsem proplakala,“ říká mladá žena. Jitro jí vyhovuje. „Mám tady cvičení, jezdíme do Horky ke koním a včera jsme byli na výstavě,“ popisuje Soňa aktivní trávení času.
Její kolegové se mezitím přesouvají okusit výsledek snažení svých kolegů. Soňa s Lenkou však ještě zůstávají a s pomocí Phila Collinse mění Receptář na StarDance. „Nemůžu tě přestat milovat,“ ozývá se anglicky z přehrávače, zatímco tanečnice vytáčejí kolem stolu divoké piruety. Pozitivní nálada a smích jsou tady doma.
Ředitelce Daně Snozové přesto poslední dobou moc do smíchu není. Z ministerstva práce a sociálních věcí letos přiteklo málo peněz a neziskovka má problémy. „Dostali jsme asi o milion a půl méně, což je více než polovina částky, kterou jsme žádali. Nemáme ani na výplaty. Museli jsme některé lidi propustit a jiným zkrátit úvazky. Doufám, že neskončíme úplně,“ říká ředitelka.
Pokud Jitro omezí nebo zruší své služby, bude to konkrétně pro Soňu znamenat konec setkávání s kamarády a špičkování s Mildou. Vaření, Receptář i StarDance by pro ni zůstaly jen na televizní obrazovce. „A to by bylo úplně o ničem,“ podotýká klientka Jitra.
