Když si truhlář splní fotbalový sen

Celý život Davida Horejše se od dětství točí kolem fotbalu. „Táta dělal správce hřiště v Husinci, kde hrával. Mamka se mnou chodila odmalička na zápasy. K fotbalu mě přivedli oni a dodnes se na mě chodí dívat,“ vzpomíná prachatický rodák David Horejš.
Jako každý kluk chtěl být profesionálním hráčem. „Ne každému se to povede a jsem rád, že jsem první ligu mohl hrát. Mám velké štěstí, že mám práci, která je i mým koníčkem,“ říká fotbalista.
Od žáčků až po muže kopal v Prachaticích. Ve dvaceti letech mu přišla nabídka z českobudějovického Dynama, největšího fotbalového klubu na jihu Čech. Tam se osvědčil. „Trenér Tobiáš mě do Dynama přivedl a dal mi první šanci. Dnes tu žiju spokojeně třináct let a moc se mi tu i s rodinou líbí,“ vypráví Horejš, který se stal v roce 2005, po ročním hostování v Třeboni a Brně, kapitánem mužstva.
A co by dělal, kdyby fotbal nehrál profesionálně? „Mám dřevařskou průmyslovku, jsem vyučený truhlář. Ale jak říkám, jsem rád, že mým zaměstnáním je fotbal. Nevím, jestli bych si neuřízl dneska ruce,“ směje se třiatřicetiletý Horejš.
Asi nejobtížnější období v životě profesionálního fotbalisty jsou po zranění.
„Měl jsem pětkrát operované koleno. V těchto chvílích mi nejvíc pomohla manželka a děti. Povzbuzovali mě ale i kluci v kabině. Po zranění je důležité, jak se s ním hráč vypořádá psychicky,“ popisuje Horejš.

Sedmiletý syn kope za přípravku Dynama

Jeho zaměstnání se mu prolíná i do soukromého života. „Můj sedmiletý syn David už teď kope za přípravku Dynama, manželka chodí na tréninky, a doma to potom probíráme. I většina mých kamarádů je od fotbalu. Jezdíme společně v zimě na hory a v létě k moři. Jsme pořád pohromadě,“ uzavírá Horejš.