Když obce mávají bílými vlajkami
Malý človíček se krčí vedle obra. Narovnejte nepoměr v distribuci daňových příjmů, stojí na vysvětlenou v doprovodném textu. Tenhle plakát mě poprvé upoutal na Božím Daru, kam jsem se vydala za reportáží z Ježíškovy cesty začátkem prosince. Praha má opravdu čtyřiapůlkrát víc než malé obce, jakou je třeba Boží Dar? ptala jsem se sama sebe nevěřícně a vyděšeně. Přiznám se, že do té doby jsem sice něco v éteru zaslechla, nijak zvlášť mě to ale ze spánku neprobudilo.
Aby se pak obce bílými vlajkami umávaly. Zdůrazňuji: bílými. Nechřestí totiž zbraněmi, jen zoufale žadoní o vyjednávání. Novelu zákona o rozpočtovém určení daní totiž nepopohnal ke schválení pro rok 2012 ani premiérský slib.
Daňový příjem na jednoho občana Prahy je podle současných zákonů kolem třiceti tisíc, zatímco malá obec dostane necelých sedm tisíc na hlavu. Města, v nichž žije dvacet procent obyvatel, si tak rozdělí pětačtyřicet procent příjmů. Nový Kalouskův návrh má nepoměr snížit na trojnásobek, to je také nejzazší kompromis, kam hodlají menší obce a města zajít. Čtyři velká města Praha, Brno, Ostrava a Plzeň by kvůli novele přišla dohromady o pět miliard ročně. Praha o 2,2 miliardy, zbylá tři města o devět set milionů. A do toho se pochopitelně nehrnou.
Chápu, že v době snížených příjmů do městské kasy se její ochránci snaží získat peníze, kde se dá. Nejde to ale dělat tak, že strčí hlavu do písku jako pštros a počkají, až problém přejde. Až hlavu vystrčí, mohli by se hodně divit. Dostatečné by mělo být další varování ministerstva financí. Seznam obcí blízko bankrotu se rozšiřuje. Své o tom ví trojice rekordmanů z Karlovarského kraje, kteří se neúspěšně snažili své rozpočty investičně vylepšit.
