Katku s rodinou čeká velký návrat domů

Od konce podzimu žije stranou, ve stání po nosorožcích, s návštěvníky se nevídá. To proto, že její domovský pavilon hrochů a krokodýlů musel podstoupit velkou opravu. Až se do něj hrošice Katka s mládětem a s partnerem Honzou na jaře slavnostně vrátí, budou koukat, jak se jim domov proměnil.
„Pavilon je opravený, zateplený, zmizely kachličky, místo železného zábradlí je dřevěné, voda se bude filtrovat, takže bude o něco čistší. A v pavilonu bude ventilace, tedy i zápach tam bude menší,“ říká mluvčí zoo Šárka Kalousková. Jak dodává, hroší návrat domů bude trochu drama. „Teď žijí Katka s Honzou na čas odděleně, spojit rodinu zpátky dohromady bude mírný stres. Honza nebyl přímo u porodu, musí si uvědomit, že mládě, je to sameček, který ještě nemá jméno, je jeho potomek. Doufáme, že bude vše v pořádku,“ vysvětluje Kalousková.
Hroši obojživelníci jsou pro ostravskou zahradu veledůležití. Zoo je má ve znaku. Rozjela záchranný program, který má ohroženému druhu pomoci. Právě v Ostravě se vede evropská hroší plemenná kniha, něco jako hroší matrika. „Jsou v ní všichni hroši žijící v evropských zahradách, které s námi spolupracují. Je to jejich seznam, s daty narození a původem. Pomáhá, aby se nekřížili příbuzní,“ popisuje Kalousková.
Každý hroch má své plemenné číslo. Třeba Katka má v knize značku T 588. Ostravská třiatřicátnice porodila jednadvacet mláďat. Deset z nich se povedlo odchovat. „Ostatní mláďata pár dní po porodu umřela, ale to je normální, takhle to v přírodě chodí, podobné je to i jinde,“ dodává Kalousková.

Hlavně se nemazlit

Hroch obojživelný, vědecky Hippopotamus amphibius, znamená v doslovném překladu říční kůň. Bez vody by nepřežil. „Nesmí jim vyschnout kůže,“ říká na vysvětlenou ošetřovatelka ostravských hrochů Liběna Hájková. „Když jsou dlouho na souši, musíme je kropit hadicí. Kůže musí být stále vlhká, jinak by jim popraskala. Hroší kůže, o které si lidé myslí, že je tlustá a neproniknutelná, je ve skutečnosti naopak citlivá a zranitelná,“ dodává Hájková.
Dřív se starala o velbloudy, teď už čtyři roky pečuje o hrochy. „Jsem ráda, že je mám. I když jsou nebezpeční a je to s nimi adrenalin. Nemůžu k nim přímo. I hroši si hájí své soukromí. Katka bývá občas vznětlivá, tváří se jako andílek, a pak vyrazí,“ líčí ošetřovatelka.
Přesto nedá na Katku dopustit. „Je to osobnost a její starostlivost o mláďata je příkladná. Stejná byla i její matka Róza. Když měla Katka mládě a šla se třeba nažrat, Róza za ni u mláděte zaskočila a starala se o ně,“ popisuje Hájková, která své hrošici každé ráno vyčistí suchou část výběhu, dá jí seno, granule, vymění vodu. Podívá se na mládě, jestli je v pořádku.
Za tu dobu, co o Katku pečuje, už ošetřovatelka ví, čím jí udělá radost. „Má ráda jablka a výjimečně dostane staré pečivo,“ uzavírá Hájková.