Kameny nemlčí. Vyprávějí příběhy Židů
Za války je zavraždili nacisté. Židy, Romy, odbojáře, homosexuály, fyzicky hendikepované nebo svědky Jehovovy, po kterých mnohdy zůstalo jen jméno na dlouhém seznamu obětí nacismu, si teď Praha bude už natrvalo připomínat.
Jejich jména a stručný osud je vyrytý na nenápadných dlažebních kamenech. Příští týden přibude k sedmi desítkám už položených kostek dalších jedenaosmdesát. Lidé je najdou po celé Praze, na třiceti šesti adresách od Libně po Modřany.
„Kameny se pokládají k domům, kde lidé naposledy bydleli,“ vysvětluje jeden z organizátorů projektu Aleš Hanek.
Kostky připomenou známé osobnosti i obyčejné lidi. Třeba v Karlíně se objeví jméno spisovatele Oskara Wienera, v Holešovicích zase architekta Rudolfa Welse, žáka a spolupracovníka světoznámého architekta Adolfa Loose.
Kameny nutí zastavit a sklonit se
Kamenům se říká stolpersteine. Je to složenina německých slov stolpern (klopýtnout, škobrtnout) a stein (kámen).
„Název vyjadřuje sílu příběhu, který se za každým ze stolpersteinů skrývá a který je nedovoluje minout a pokračovat v chůzi,“ vysvětluje Hanek.
Chodce naopak nutí zastavit a symbolicky se sklonit před obětí, jejíž jméno je na kostce vyraženo. Každý kámen je betonová krychle o deseticentimetrové hraně.
První české stolpersteiny se objevily v Praze a v Kolíně na podzim 2008, od té doby pravidelně jednou ročně přijíždí z Kolína nad Rýnem iniciátor celého projektu Günter Demnig, aby položil další. „Nejvíce stolpersteinů je v Praze, kde jim říkáme kameny zmizelých, to v návaznosti na projekt Židovského muzea Zmizelí sousedé,“ vysvětluje Hanek.
Stolpersteiny jsou pokládány do chodníků v jakýchsi „trsech“ pro vyvražděné rodiny, aby jejich členové, kteří mnohdy zahynuli na různých místech Evropy, byli aspoň tímto symbolickým způsobem opět pohromadě.
