Kamarádi v brance

Od sebe je dělí téměř deset let. Každý by mohl být jasnou jedničkou v brance, v Pardubicích ale dostávají prostor oba. Na rivalitu ale zapomeňte. Adama Svobodu a Martina Růžičku totiž spojují výborné výkony a skvělý vztah, který jim při tréninku i při zápasech pomáhá. „Nemůžu si spolupráci vynachválit. Když jeden vidí, že ten druhý udělá něco špatně, tak ho hned opraví,“ říká třiadvacetiletý Martin Růžička. „Parádně se doplňujeme,“ dodává o devět let starší Adam Svoboda.

Jak zatím z brankářského pohledu hodnotíte sezonu?

Svoboda (S): Já se cítím dobře. Jsem vůbec rád, že můžu po těch problémech dál hrát hokej. Navíc doma, což je odměna za to, co jsem vytrpěl, a navíc s takovýmto parťákem, kterého mám. Jsou to jenom pozitiva. Musím zaklepat, ale spolupráce nám klape a to je paráda.
Růžička (R): Z našeho hlediska ji musíme hodnotit pozitivně. Když Hašan odešel, tak nám moc nevěřili a myslím si, že špatně nechytáme. Nedáváme branky, ale to je věc druhá.
S: Samozřejmě přijde zápas, kdy dostaneme nějaké brambory a těch gólů tam napadá víc, ale když to takhle vydrží co nejdéle, tak budeme jenom rádi.

Pardubice v současné době nemají jasnou jedničku, vyhovuje vám to?

S: Já to cítím tak, že je jedno, jestli je v brance Růža nebo ten druhý sněhulák, jde o to, abychom podali takový výkon, aby se na nás mohl tým spolehnout. To je pro nás prvořadé a máme z toho radost oba.
R: Už jsme to spolu řešili a vidíme to opravdu stejně.

Loni jste byl v Pardubicích s Dominikem Haškem, jaký je rozdíl spolupracovat s ním a s Adamem Svobodou?

R: Rozdíl je určitě v komunikaci. S Adamem se stále o něčem bavíme a s Dominikem jsme se zase tolik nebavili.

Měli jste ve své kariéře brankáře, se kterým jste si nesedli?

S: Já s lidmi docela vycházím. Nedá se proto říct, že by mi to s někým vyloženě nesedělo. Měl jsem štěstí na parťáky. Například tady mě zaučoval Libor Barta, pak jsme tady byli se Salfou (Dušan Salfický, pozn.), to bylo super, ve Slavii byli parádní kluci, teď je tady Růža. Mám na ně zkrátka štěstí.
R: Nedá se říct, že by mi někdo neseděl. Nejsem konfliktní typ, takže problémy s nikým nebyly. Adama ale musím vyzvednout.
S: Důležité je, že si říkáme hezké i nehezké věci. Když cítím formu a že bych měl chytat, a tu šanci jsem nedostal, tak jsem se o tom s Růžou pobavil. Nebudu přece někde naštvaně chodit a mluvit o tom za jeho zády, jak to, že chytá a já ne. To nemám v povaze. Takhle si to řekneme, ale pak už si radíme a upozorňujeme na jednotlivé hráče, jak kdo střílí, jak kdo zakončuje. Po třetinách třeba od Růži chci, aby mi řekl, jestli v brance moc nelítám, jestli mi to padá, nebo jestli jsem třeba moc vlevo. Jsou to poznatky, které my brankáři vidíme.

Kdo rozhoduje, který z vás se postaví do branky?

S: Řeší to trenér s trenérem brankářů.

Radí se trenér i s vámi, na který tým si věříte?

R: Zatím to společně neprobíráme. Docela se nám v brance daří, tak kam sáhne, tam sáhne dobře.
S: Trenér měl teď jiné starosti. Potřebovali jsme zlomit, abychom dávali góly, tak chodil spíš za hráči a hodně s nimi komunikoval, co změnit a co nezměnit.

Když se podíváme na brankářské statistiky extraligy, tak co se týká průměru počtu obdržených branek i procentuální úspěšnosti, tak jste na špici. Jak to berete?

S: Jsme totiž nejlepší. (smích)

Jste nejlepší brankářskou dvojicí v extralize?

S: To snad ani psát nemusíte, to přece víme a nemusíme si to tady říkat. (smích)
R: Statistiky určitě potěší, ale jde především o výsledky a o to, abychom vyhrávali.

Rozhodně se bude spíš vyhrávat, když budou Pardubice mít vyrovnanou brankářskou dvojici.

S: Určitě jo a hlavně gólmani jsou hrozně citliví. Někdo má takovou povahu, že chce chytat všechno, a když ho posadíte na jeden zápas, tak je z toho nervózní a pomalu tomu druhému začne tupit brusle. U nás to tak není.

Adam je známý tím, že neustále vymýšlí nějaké legrácky, zlobí tě někdy?

R: Ne, mě ne. (smích)
S: Růžovi nic nedělám, ale mám tam pár favoritů. Kluci třeba mezi sebou jezdí o pár drobných blafáky. My se při chytání střídáme po dvou nájezdech, tak když nás někdo naštve, tak ho tam necháme utopit, aby to zaplatil.

Kdo z vás dvou na konci zápasu vymýšlí, jaké legrácky předvedete fanouškům, například nasazení si hlavy koně a osedlání si toho druhého? Dominika byste si takhle asi těžko osedlali.

S: To asi ne. Ten by se zlomil v půlce. (smích) Vymyšleno jsme to měli už dlouho dopředu, ale pořád se nám nedařilo vyhrát za tři body, tak jsme to nechali uležet. Jenom jsme pak zapomněli švihadlo jako opratě a ramínko jako bičík.

Takže připravujete něco dalšího?

S: To je spontánní. Ani jeden z nás nic extra nepřipravuje, já jsem na to třeba dost pověrčivý. Ale něco určitě zase uděláme.