Jsou třetí nejlepší!
Na podzim si hodně lidí klepalo na čelo. Medaile? Obsadit třetí pozici v ženské basketbalové lize byl cíl, který si vytyčilo pro své družstvo vedení strakonických basketbalistek.
Sedm měsíců poté bouchalo na palubovce brněnského Valosunu šampaňské. Nebyly to domácí hráčky, které slavily, ale bublinky dovezené autobusem ze Strakonic.
Jihočešky to dokázaly. Když se člověk zeptal kohokoliv kolem týmu, slyšel jen slova jako úžasné, skvělé, nádhera.
Aby ne. Vždyť se jedná o historický okamžik. Ještě nikdy v historii žádný jihočeský tým bronzové medaile v dospělých kategoriích nezískal. Povedlo se to až letos strakonickým hráčkám.
„I čtvrté místo by bylo pro Strakonice skvělé, ale že jsem k tomu mohla přidat něco navíc, co se tu nikdy nedokázalo, je výborné,“ pochvalovala si trenérka Marcela Krämerová.
Právě jí vedení v létě angažovalo, aby stmelila rozháraný ženský celek, jemuž se minulá sezona příliš nevydařila. Povedlo se to na výbornou. Jen oslav si moc neužila. Už v pátek ráno jela do Prahy a odlétala s výběrem do dvaceti let na turnaj do Číny. Dva dny po bronzovém úspěchu.
„Oslavy budou důstojné vzhledem k úspěchu, kterého jsme dosáhli,“ usmíval se ještě den po zisku třetího místa manažer Eduard Gaisler. Jen tím vyjádřil názor vedení klubu. Absolutní spokojenost. Vždyť v konkurenci USK Praha a Frisca Brno je třetí místo v podstatě jako první. Těm dvěma se nikdo rovnat nemůže.
Strakonice procházely soutěží obstojně. Původně si všichni představovali, že by skončily v první čtyřce. Celkové šesté místo po nadstavbové části nakonec nebylo tak hrozné, protože se v prvním kole play-off vyhnuly Trutnovu. Se Slovankou sice prohrály hned první dva zápasy v jejich hale, ale doma sérii srovnaly a rozhodující utkání v Mladé Boleslavi zvládly. „I díky skvělým fanouškům, kteří s námi jezdili,“ děkovala na dálku Lucie Baláková. Mezi ženami ve Strakonicích se pohybuje už několik let, ale tohle byl první úspěch, kterého dosáhla.
Semifinále s USK Praha nemá smysl komentovat, protože to je tým, který nikdo jiný než Brněnské Frisco neporáží. A pak zmíněný Valosun. I ten má ve svém středu několik hvězd v čele s Ivanou Večeřovou – stříbrnou na posledním mistrovství světa.
„A nám se zranila ta největší opora – Petra Reisingerová,“ připomněla Krämerová. Právě neúčast nejzkušenější a nejproduktivnější hráčky nakonec možná rozhodla. Hráčky se semkly, zabojovaly a dokázaly sérii znovu otočit jako se Slovankou. Z 0:2 na 3:2.
V čem bylo třetí utkání na palubovce Brna jiné než ty předcházející? Třeba v tom, že tým hned na jeho začátku přišel i o zraněnou Darinu Johnovou. „Když jsme ji musely střídat, polil mě pot a asistentka měla slzy v očích. Byly jsme tak blízko, a kvůli tomuhle bychom to mohly ztratit,“ vysvětlovala trenérka Krämerová. Jinak však uznala, že předchozí dva zápasy v brněnské hale si její tým prohrál vlastními chybami. V tom posledním se jich vyvaroval.
Jenže tohle paradoxně pomohlo. „Bojovaly jsme jako jeden tým. Valosun mi přišel víc individuální,“ popisovala Baláková.
Datum 27. března 2011 a čas sedm hodin a jedenáct minut večer se zapíše do strakonické historie. Právě tehdy zazněl poslední klakson a vypukla obrovská radost.
Sestava týmu Strakonic
Hráčky: Baláková, Fialová, Johnová, Jozová, Konvičková, Kuncipálová, Kůsová, Linhartová, Lukešová, Musilová, Ondřejová, Ovsíková, Paroubková, Podskalská, Reisingerová, Škrabalová, Uhrová.
Realizační tým: trenérka Marcela Krämerová, asistentka Jaroslava Bernasová, masér Pavel Vilím, vedoucí týmu Tomáš Böhm, lékař Tomáš Fiala.
Vedení: prezident klubu Miloš Balák, manažer Eduard Gaisler.
