Jarní vlání ve Sboru českých bratří

Až do 12. července je možné zajít do Sboru českých bratří na výstavu mladoboleslavské textilní výtvarnice Marie Tomášové. Její výstava s názvem Jarní vlání měla vernisáž včera v podvečer. Autorka zde vystavuje nejen své práce z poslední doby, ale i starší díla.
„Kolekci pro výstavu, kde představuji celkem pětatřicet tapiserií a patnáct koláží, jsem měla vybranou poměrně dlouho dopředu. Vhodné místo pro jednotlivá díla jsem ale v interiéru hledala až při instalaci. Myslím, že je důležité nechat každému z nich dostatečný prostor pro vyznění i komunikaci s návštěvníkem,“ říká mladoboleslavská výtvarnice, která se textilní tvorbou zabývá už od roku 1983. To ukončila studia na Střední odborné škole výtvarné v Praze.
Pro tapiserie se ale rozhodla mnohem dřív. „Fascinovaly mě, když mi nebylo ani sedmnáct. Přesto jsem si byla jistá, že právě tohle bych jednou chtěla dělat. Pracuji s technikami aradecor a art protis, tedy netkanými tapiseriemi, které dávají obrovský prostor pro vyjádření. I když cesta od návrhu po vlastní realizaci bývá někdy trnitá. Je to stálé hledání,“ přiznává Marie Tomášová.
Že se výtvarnice v těchto technikách skutečně našla, potvrdil při vernisáži v úvodním slovu i Jan Kříž z Českého muzea výtvarných umění v Praze. „Tvorbu Marie Tomášové sleduji už dlouho a rád. Patří k těm výtvarníkům, jimž se daří stírat rozdíly mezi užitým a volným uměním. Každé její dílo dokazuje, že obsah sdělení je pro ni mnohem podstatnější, než efekt či dekorativnost. Cokoliv, co vychází z jejích rukou, nepostrádá lyričnost ani dramatický náboj. Naplno to dokazují především koláže, kde se může vyjádřit zcela svobodně,“ říká Jan Kříž.
Právě prostřednictvím tapiserií a v poslední době také textilních aplikací a koláží vypovídá výtvarnice velmi osobitě o nejrůznějších tématech. Náměty hledá nejčastěji v přírodě. „Ani v případě, kdy tapiserie vzniká na zakázku pro konkrétní interiér, nedokážu jen kombinovat barvy, aby ladily s představami architekta. Z takové práce bych nemohla mít radost a nebyla bych to já. Realitu či příběh potřebuji přenést do roviny pocitové. Nejde mi o to zachytit vesmír, krajinu, světlo, nebe či ptáky. Chci vyprávět jejich skryté příběhy, i když pro někoho možná nejsou srozumitelné na první pohled,“ vysvětluje výtvarnice.