Janek si olympijský běh vychutnal
Byl to vrcholný zážitek jeho kariéry. Nezaběhl sice úplně podle svých představ, ale to mu radost nekazí. Na olympiádu nejezdí každý rok. Samozřejmě. Ale ani každé čtyři roky. Letos tam byl poprvé a možná i naposled v životě. Hranický půlmaratonec Miroslav Janek se před pár týdny vrátil z World Masters Games v australském Sydney. A vzpomínat na to bude ještě dlouho.
Než poprvé vkročil na kontinent, který je mezi olympijskými kruhy vymalovaný zeleně, musel si Janek místo v české reprezentační výpravě zasloužit. To se mu podařilo na květnovém mistrovství Evropy veteránů v dánském Aarhusu. Potom už jen stačilo přežít čtyřiadvacetihodinový let s mezipřistáním v Singapuru.
Nečekaný zájem
11. října si tak hranický atlet na stadionu v Sydney vychutnával zahajovací ceremoniál sedmých olympijských her veteránů. „Šestihodinovou slavnostní show sledovalo v ochozech stadionu pětačtyřicet tisíc diváků. Tak velkou návštěvu jsem opravdu nečekal. Mám pocit, že v Austrálii si obecně váží sportovců víc než v uspěchané Evropě. Projevuje se to i tím, že ještě za jejich života po nich pojmenovávají ulice,“ popisuje australský zvyk Janek.
Závody vytrvalců tradičně uzavírají sportovní programy her a v Austrálii to nebylo jinak. Jednadvacet kilometrů a osmadevadesát metrů půlmaratonu pořadatelé naplánovali na 18. října. „Nijak mě to čekání nestresovalo. Snažil jsem se aklimatizovat, podle potřeby jsem trénoval a hlavně si užíval tu jedinečnou atmosféru,“ vypráví hranický atlet a nemůže si vynachválit skvěle zvládnutou práci organizátorů.
Na start taxíkem
Když nastal den „D“, budík zazvonil proklatě brzy. Byly čtyři hodiny ráno a z těžkých mraků zrovna pršelo. „Kvůli náročnému programu her jsme startovali už v sedm hodin. O půl šesté jsem nasedl do taxíku a vypravil se na stadion,“ vzpomíná s úsměvem Janek.
Ve stanovený čas se vydalo devět stovek závodníků na trať. Déšť mezitím ustal, i proto se běží hodně rychle. „První kilometr jsem měl za čtyři minuty třicet. Obvykle ho běhám o půl minuty pomaleji. Kolem pátého kilometru už jsem tempu nestíhal a raději jsem zvolnil,“ vypráví Janek.
Od desátého do patnáctého kilometru to hranický sportovec pořádně rozběhl. „Začal jsem se startovním polem probíjet dopředu. Souhlasil mi i mezičas a už jsem jen hlídal pozici a závod si vychutnával.“ Cílem nakonec Janek proběhl v čase 1 hodina 49 minut a 6 vteřin na celkovém 286. místě. V kategorii běžců mezi čtyřiceti a pětačtyřiceti lety však byl čtyřiatřicátý.
„V porovnání s mými letošními časy je tenhle sice o tři minutky pomalejší, ale vzhledem k podmínkám to není špatné. Australské jídlo mi trošku dělalo problémy a start v sedm ráno mi taky moc nevyhovoval. Ale nestěžuju si. Je to můj životní zážitek. A to nejen po sportovní stránce,“ přemýšlí vytrvalec.
Sotva se Janek vrátil z jedné vrcholné akce, plánuje už další výlet. „V roce 2011 bych se rád podíval na mistrovství světa masters v kalifornském Sacramentu. Mám v plánu maraton. Ale hlavně chci dál běhat pro radost a pohodu,“ uzavírá hranický atlet.
