Jako na popravu
Maturita. To slovo mi při nástupu na střední připadalo tak vzdálené, že jsem se jím rozhodl prozatím nezabývat.
Postupem času ale nabylo hrůzných rozměrů. V den zkoušky jsem seděl před třídou a čekal, až mě zavolají. Všichni nervovali, nejvíc samozřejmě šprti. Dlaně jsem měl zpocené a mozek jako vygumovaný. Naučené otázky se prostě vypařily. Při losování osudného čísla z plátěného sáčku jsem na okamžik zvažoval taktiku z filmu Vrať se do hrobu („Třináctka?! Tu nechci!“). Nakonec ale měly moje ruka i mozek štěstí a celá zkouška dopadla dobře. Všechno tohle se mi vybavilo, když jsem sledoval, jak o úspěch bojuje Hynek Richter z písecké průmyslovky. Nakonec zvítězil. Radoval jsem se s ním. On slavil, že to zvládl, já zase, že jsem se státním maturitám stihl vyhnout.
