Jak Bubník v Plzni ztratil svobodu

Před šedesáti lety za ním zaklaply mříže borské věznice, před čtyřiceti lety trénoval plzeňské hokejisty.

Augustin Bubník je s Plzní spojen zvláštní pupeční šňůrou. Stejně jako s hokejem. Ačkoli o jeho zkušenosti a názory dnešní vedení hokejového svazu už nestojí.

Obdivuji Straku

Přestože hokej stále bedlivě sleduje a chodí i na juniorská utkání, o jeho funkcionářskou činnost už nemá hokejový svaz zájem.

„Nezvou mě už ani na slavnostní akce, vědí, že mám svoji vlastní hlavu a že se mi nelíbí, jak to se současným českým hokejem vypadá. Myslím si například, že mladíci by se měli do zahraničí pouštět nejdříve v jedenadvaceti letech, jako je to ve Finsku. Český hokej na současnou situaci hrozně doplácí,“ myslí si Augustin Bubník.

Naopak jenom slova chvály má pro náčelníka plzeňských Indiánů Martina Straku. Imponuje mu, jak dokázal naložit s vydělanými penězi a postavil tak plzeňský hokej opět na nohy.

Z letiště do cely

Augustin Bubník je majitelem stříbrné medaile z olympiády ve Svatém Mořici v roce 1948 a o rok později se stal mistrem světa na šampionátu ve Stockholmu. V březnu roku 1950 pak měli zlatí hoši odletět do Londýna obhájit titul. Britské velvyslanectví ale údajně nestihlo připravit víza.

Později bylo zřejmé, že šlo o vykonstruovanou lež Státní bezpečnosti. Ta od svých informátorů věděla, že hokejisté „laškují“ s myšlenkou zůstat v zahraničí.

V následném soudním procesu dostal Augustin Bubník čtrnáct let vězení za špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení. Tehdy se poprvé ocitl v Plzni - ve věznici na Borech.

„Bory byly oproti pozdějším pracovním lágrům selankou. Byl jsem v takzvaném Kremlu, v elitní společnosti poslanců, kněžích či bývalých západních vojáků, padesát lidí pod čtyřmi zámky. V jednadvaceti letech jsem nevěděl o komunismu vůbec nic, byl jsem ,politickej blbeček‘, teprve tam při rozhovorech s ostatními se mi začaly otevírat oči. Když jsem se teď byl na Borech podívat, o Kremlu už tam neví nikdo vůbec nic,“ říká Augustin Bubník.

Dvacátého března navštívil Plzeň na pozvání studentů Gymnázia na Mikulášském náměstí. Ti se v projektu U nás na Borech snaží dozvědět něco víc o politických vězních komunistického režimu.

Z Finska do Plzně

Augustin Bubník je mimo jiné prvním Čechem, který trénoval zahraniční reprezentační hokejové mužstvo. Bylo to v letech 1967-69 ve Finsku. „Finové v té době neměli nejmenší představu o taktice. Každý byl samorost, měl svou hlavu a podle toho taky vypadaly výsledky,“ vzpomíná Bubník. Za dva roky však s mužstvem dokázal neuvěřitelné pokroky. Dokonce jednou porazil i československý národní tým na mistrovství světa. Finové ho z vděčnosti uvedli do síně hokejové slávy.

Po návratu ze země tisíce jezer nastoupil Bubník do angažmá ve Škodě Plzeň, kde jako trenér působil až do roku 1973. Hráli pod ním takoví hokejisté jako Bednář, Ebermann nebo Trachta.

„Na Plzeň mám jen ty nejkrásnější vzpomínky. Nejenže moje manželka je z Plzně, ale tehdejší atmosféra na plzeňském stadionu byla úchvatná. Plynárna fandila proti hodinám, tyhle dvě tribuny se předháněly, kdo bude ve fandění lepší.

Z Plzně šel nerad

Po každém utkání bylo horké křeslo, do kterého jsem usedal já a ještě jeden hráč a museli jsme se fandům zpovídat z předvedeného výkonu,“ dodává ke svému plzeňskému působení Augustin Bubník.

Přestože v kádru bylo několik reprezentantů a Škodovka v lize, Bubník byl v roce 1973 z funkce trenéra odvolán.

„Z Plzně se mi vůbec nechtělo, ale život trenéra je prostě takový,“ uzavírá.