Jablonec čeká pořádná jízda s Deczim
„Laco! Vše nejlepší k narozeninám a ať Ti to fouká stále tak dobře jako zamlada! Měj se báječně, těším se, až se objevíte v Jablonci! To zase bude řádná jízda!“ Vzkaz zabalený půltuctem vykřičníků poslal po Facebooku k nedávným třiasedmdesátým narozeninám světovému trumpetistovi Laco Deczimu fanoušek Jiří Jandura.
V kalamitě hrál sám sebe
Dočká se. Jízda startuje už za pár dnů, 28. dubna v osm večer v jabloneckém Eurocentru. „Se vstupenkami rozhodně nebude problém. V případě nutnosti jsme schopní upravit kapacitu sálu až na 650 lidí,“ uvedl programový manažer centra Jan Ocilka.
Americký jazzman slovenského původu, autor hudby k řadě filmů, muzikant, který si ve filmu Věry Chytilové Kalamita zahrál sám sebe a vymyslel pro Amati Kraslice nový typ trubky, se do Jablonce vrací po třech letech.
„Většinou vozí skladby, které vycházejí z jeho tvorby, velkou část ale tvoří improvizace. V každém případě se ale můžeme těšit na skvělé muzikanty,“ poznamenal Ocilka.
Lidé uslyší kapelu Celula New York ve složení Laco Deczi – trumpeta, Brian Charette – klávesy, Nob Kinukawa – baskytara a Vaico Deczi, syn kapelníka, zahraje na bicí nástroje.
„Laco je vynikající muzikant a profesionál. S takovým se člověk setká málokdy. Rád obměňuje složení kapely, takže má pokaždé nový zvuk. Letos například bude mít na jarní sérii koncertů v dubnu i květnu jiného klávesistu,“ doplnil Ocilka.
Trumpetista, skladatel a kapelník Laco Deczi se narodil v roce 1938 ve vesnici kousek od Bratislavy na Slovensku. V šedesátých letech byl členem kapely S+HQ Karla Velebného. V sedmdesátých letech nahrál sólove album Sentimental Trumpet a působil jako sólista Jazzového orchestru Československého rozhlasu. Na konci roku 1967 založil vlastní soubor Jazz Celula.
Muzika, která jede
V roce 1984 emigroval do Německa a pak do Spojených států. Tam vystupoval s plejádou skvělých jazzových muzikantů, jako jsou Elvin Jones, Bill Watrous, Junior Cook, Dave Weckl, Sonny Costanzo a další.
Dnes jeho kapela v názvu slovo jazz nemá. Podle Decziho totiž dostalo v Evropě nádech hudby pro snoby.
„A to jeho muzika rozhodně není. Jeho hudba je bezprostřední, jde přímo na věc a nepotrpí si na akademické eskapády, prostě jede,“ poznamenal Ocilka.
