Já su z Moravy
Zjistili jsme to při průzkumu, který jsme dělali na Václaváku, kde jsme se ptali, co Pražané vědí o Přerově a o Hranicích. To v Olomouci jsme měli těžší práci. Nestačili jsme říct ani „Dobrý den“ a už jsme slyšeli odmítavé „Děkuji, spěchám.“ A čtvrtina těch, kteří byli ochotni si vyslechnout otázku, byla z Přerova, Hranic nebo jiných měst v okolí. Musím přiznat, že Pražané byli vstřícnější než Olomoučané i díky naší fintě. Když nás pár Pražanů odbylo, vzpomněla jsem si na dceru, která bydlí v Čechách, a kdykoliv přijede na Moravu, tak shání slivovici pro kolegy z práce, protože si prý v Čechách všichni myslí, že se na Moravě ve slivovici koupeme. Takže jsme místo pozdravu hned vytasili na Pražáky větu: „My sme z Moravy.“ Jejich obličeje roztávaly a oni s námi navazovali přátelský hovor. Možná v naději, že z tašky vytáhneme slivovici, kterou je počastujeme.
