Inspiraci k obrazům nalézá i v novinách

V Praze vystudoval čtyřiačtyřicetiletý Vladimír Svozil pozemní stavitelství. Naplnění ale našel v umění. Malování se věnuje celá jeho rodina. V Písku si před několika lety otevřeli obchůdek s výtvarnými potřebami a pořádají výtvarné dílny. S dcerou Magdalenou má až do 28. ledna v galerii Portyč svoji první výstavu s názvem Příběhy psané štětcem.

Na mnoha vašich obrazech jsou postavy. Kde berete inspiraci k tolika rozdílným druhům tváří?

Lidmi jsem obklopený od rána do večera. Ve svém ateliéru ale žádnou modelku nemám. Většinu své inspirace nalézám například v novinových článcích. Jeden z mých obrazů byl namalovaný na základě příběhu dětí, které se pohybovaly v prostředí dětské pornografie. Příběh mě zasáhl. Chtěl jsem, aby si lidé při pohledu na mé dílo mohli uvědomit to zoufalství a na druhou stranu i odevzdanost dítěte v té situaci.

Jak jste se od stavitelství dostal k malování?

Malování mě bavilo už na střední škole. V podstatě mě k němu přivedla zvědavost. Ještě v Praze jsem se přihlásil na hodiny k malířce Heleně Hruškové-Slavíkové. Ta mě naučila základy figurální kresby a ostatní techniky. Aktivně se mu věnuji asi čtyři roky.

Umění se věnuje celá vaše rodina.

To ano. Malují obě dcery a částečně oba synové, žena vyrábí šperky a maluje na hedvábí. Dcera Magdaléna začala po francouzském gymnáziu s výtvarným uměním na „plný“ úvazek. Dokonce si vybrala malbu jako jeden z maturitních předmětů. Děti nikdo do ničeho nenutil. Vyrůstaly v uměleckém prostředí, a tak si k malování udělaly cestu samy. Kdybych byl fotbalista a vodil je na utkání, možná, že by z nich byli třeba fotbalisté.

Proč jste si v Písku, kam jste se přestěhovali, otevřeli obchod s výtvarnými potřebami?

Když si chcete otevřít takový obchod, musíte o tom něco vědět. Se ženou jsme už takový menší dříve měli a v Písku nic takového nebylo, nejbližší speciálka až v Praze. A tak jsme věděli, do čeho jdeme. Samotný prodej by nás neuživil, ale s výtvarnými dílnami, které pořádáme na školách a tady v obchodě, to jde.

Jak dlouho vám trvá namalovat obraz?

Nejde jen o to něco namalovat. Člověk musí mít rád život, aby mohl danou věc ztvárnit. Zastavit se, ztratit kontakt s realitou a vnímat krásu kolem sebe. Ale nejen krásné, ale i ty ošklivé věci. Inspirace přijde někdy velmi pomalu, a tak mi trvá namalovat obraz třeba dva měsíce. Jindy jí mám tolik, že stihnu tři obrazy za týden.

Teď máte v Portyči první výstavu. Jaké jsou vaše další plány?

V Portyči vystavuji kolem patnácti mých a deseti obrazů mé dcery. Potrvá až do konce ledna. Druhá je v plánu koncem léta v Praze v galerii Scarabeus. Tam se k nám přidá moje žena.

Takže malování se už nevzdáte?

Ne. Dokud udržím štětec v ruce, tak malovat nepřestanu. Výstavami si chci ověřit, jak budou návštěvníci mé obrazy vnímat a přijímat.