Hrdina? Ten, kdo adoptoval tři děti
Na oběd měla pětatřicet minut, patnáct z nich ukrojila pro Sedmičku. Přestože pracuje Tereza Maxová s mimořádně nabitým diářem, působí uvolněně. Už třináct let se věnuje dětem a snaží se, aby jejich smůla nebyla věčná. „Myslím si, že člověk, kterému se v životě daří, by měl pomáhat ostatním,“ říká. Rozhovor vznikal 5. listopadu v Praze.
Pod vaším patronátem je teď asi pětadvacet tisíc dětí. Kolik z nich znáte jménem? Můžu říct, že hodně. Pětadvacet tisíc bych dohromady samozřejmě nedala, ale vím o nich, zajímají mě jejich osudy.
Je těžké probírat se smutnými příběhy? Určitě. Těch smutných příběhů je bohužel celá řada. My se jim snažíme pomoci k lepšímu konci.
Můžete některý příběh přiblížit? Znala jsem dva kluky, Romy, tříletého a čtyřletého. Chystala se jejich adopce, ale pro starší romské sourozence je to vždy složitější. Byli hodně divocí, brala jsem si je domů, kde jich bylo plno. Měli spoustu energie, ale i tak se pro ně podařilo najít vhodné adoptivní rodiče. Vzali si je lidé z Británie, kde začali úplně nový život. Naučili se plynně anglicky, ale nezapomněli na svůj rodný jazyk. Dnes se jim daří, z čehož mám obrovskou radost.
Je takový konec častý? Běžné to není. Občas se stává, že adoptivní nebo pěstounští rodiče výchovu dětí nezvládnou, nejsou na to dobře připravení a nakonec to vzdají. Děti se vrátí zpět do ústavů, ale tahle zkušenost je velmi poznamená. Proto se snažíme podpořit projekty, které zlepší přípravu zájemců o náhradní rodinnou péči. Nedáváme dětem zbytečnosti a materiální záplaty, ale podporujeme je ve studiu, nabízíme nejrůznější terapie, učíme je, jak to chodí v normálním životě, kam třeba v osmnácti letech jít. V dětském domově všechno dostávají zdarma, to může trochu pokřivit realitu. Navíc jim citelně chybějí vzory.
I díky pomoci dětem máte výborný mediální obraz. Navíc o vás píší lidé v diskusích na internetu v samých superlativech. Nenudí vás to? Když něco hledám na internetu, rozhodně to nejsou informace o mně, takže ani nevím, co se tam o mně píše. Je to samozřejmě příjemné.
Jen namátkou: Tereza je nejkrásnější žena světa. Tereza je Grál, kam bych nechal vytékat všechnu svoji krev beze zbytku. Nebo: Plody jejího života jsou mému srdci nejmilejší. To vůbec neznám (směje se a bere do ruky papír s vytištěnou internetovou diskusí). Ale taky tady někdo napsal: Už jí bylo vážně dost. Pozitivní reakce mě těší, koho ne.
To, že vás lidé vnímají pozitivně, se odráží i v různých anketách, které řeší oblibu Čechů. Naposledy dělal takovou anketu deník Aha!, skončila jste šestnáctá. Co pro vás podobná čísla znamenají? Mám z toho radost, i když to beru s rezervou.
Jaký je váš žebříček? Mí hrdnivé jsou spíše z mého okolí a rodiny, ať už je to můj dědeček pro svůj věčný optimismus nebo maminka pro svou obětavost. A nebo ti, které v anketě Aha! už vůbec nenajdete. Jsou to lidé, kteří svůj život věnují pomoci jiným, adoptují tři děti, veškerý svůj volný čas dávají potřebným.
Letos jste porodila své druhé dítě. Jak se mu daří? Dobře, děkuji. Je to zdravá holčička, která mi dělá radost.
Máte na ni dost času? Snažím se. Mám i staršího syna, který chodí do školy, takže mezi ně musím péči rozdělovat. Spíš mě teď chybí čas na sebe.
V Budějovicích bude v rámci spolupráce s agenturou Art4promotion 11. listopadu pátý ročník Benefiční přehlídky pro Nadaci Terezy Maxové dětem. Co si od ní slibujete? Významnou pomoc pro děti. Za to jsem vděčná všem, kdo se na ní podíleli. Doufám, že si ji všichni užijí a třeba si na ní i uvědomí, jaké mají štěstí, že mají práci, zdraví a rodinu. Ne každému se to poštěstí.
