Hranice se z myslí lidí začíná vytrácet, a to je dobře

Turistický ruch a rozvoj regionu má z politiků na starosti náměstek královéhradeckého hejtmana Helmut Dohnálek. „To, co se podařilo v pohraničí udělat za poslední čtyři roky, považuji za obrovský úspěch. Sedět v hospodě a nadávat na poměry umí každý, ale něco dokázat není vůbec jednoduché,“ říká Dohnálek, který byl dřív starostou horské obce Orlického Záhoří a také sekretářem Euroregionu Glacensis.

Změnilo se pohraničí v Orlických horách po vstupu Česka do Schengenu?

Nepochybně ano. Stačí se tam zajet podívat a porovnat, jak to tam vypadalo před čtyřmi lety a nyní. Pohraničí kvete, jsou tam opravené silnice, vesnice ožívají, přijíždějí turisté, příhraniční pohyb lidí je na vzestupu. Jen to, kolik Poláků jezdí pracovat do automobilky v Kvasinách a naopak, kolik lidí od nás jezdí třeba jen lyžovat do Polska, to dříve nebylo. Co se v pohraničí podařilo, je skromný začátek, ale určitě to považuji za obrovský posun kupředu.

Mohlo se udělat víc?

Myslím, že ne. Když třeba porovnáme výsledky Královéhradeckého kraje v čerpání peněz na přeshraniční spolupráci, tak jsme celorepublikově na předních místech. Uvědomme si, že ještě před pár lety byl problém se do Polska, kromě velkých hraničních přechodů, vůbec dostat. Důležité je, že na příhraniční spolupráci podílejí lidé z obou stran hranice, různé spolky, podnikatelé. Lidé spolupracují, vznikají osobní přátelství. To území začíná znovu žít. Hranice se z myslí lidí začíná vytrácet a pohraničí na obou stranách hranice žije plnohodnotným životem. Můžeme se jít podívat k sousedům bez jakýchkoliv problémů. A to je zásadní.

Zmiňte některé projekty, které stojí za pozornost v souvislosti se Schengenem.

Je to třeba otevření hraničních přechodů, jsou to nově opravené silnice, ale i příhraniční spolupráce škol. Právě ji považuji za velmi důležitou, protože se lidé z obou stran hranice opět učí sobě naslouchat a rozumět si.