Hrají si na vojáky. Je to sport
Půjdete na rodinnou procházku do přírody a najednou uslyšíte, jak někdo blízko vás zařve „Civil!“ To jste se dostali na dostřel hráčů Airsoftu. Na první pohled jsou k nerozeznání od vojáků. I jejich zbraně vypadají jako skutečné. „Civil“ je rozkaz, kterým oznamují, že se do hracího pole dostala nezúčastněná osoba. Pozastavují hru, protože nesmějí nikoho ohrozit. V Táboře trénují na tankodromu v Klokotech. Místo ostrých nábojů používají plastové kuličky.
„Airsoft hraju už šestým rokem. Do vybavení jsem za tu dobu dal skoro sto tisíc,“ říká Jan Čížek z Tábora.
Napodobují profesionály
Když vzniká tým, je podle Čížka nejdůležitější, aby se členové shodli, jakou armádu budou napodobovat. „Vybíráme si z armád nebo jednotek od druhé světové války po současnost. Podle toho si nakupujeme maskáče, vybavení i zbraně,“ vysvětlil mladík, který chce jít po střední na vysokou vojenskou školu. Patří k týmu, který napodobuje 4. brigádu rychlého nasazení. „Hodně lidí si myslí, že si jen hrajeme na vojáčky. Přitom k nim máme úctu. Snažíme se jim vyrovnat a být stejně dobří jako oni,“ vysvětluje. Hráči mají stejné uniformy i vybavení. „Chceme dělat i stejný výcvik. Ale je to pro nás hlavně zábava ve volném čase,“ dodává.
Vzpomíná na nedávnou akci „Afghánistán“ v Milovicích u Prahy. Tým, který vedl, hrál teroristy, kteří bojovali proti Američanům. „Přepadávali jsme jednotky a vyhazovali do povětří auta,“ říká Čížek. Ke skutečným výbuchům ani zabíjení ale nedochází. Kdo je zasažený, musí odejít z bojiště na určené místo, odkud se po stanoveném čase může vrátit. Za výbuch auta považují vojáci to, když na něj umístí maketu výbušniny.
Akce berou hráči jako vojenské mise, na které se dlouho připravují. Inspirují se tím, jak se opravdové válečné konflikty vyvíjejí. Drilují fyzickou kondici, učí se taktice boje, sebeobraně. Slaňují po stěnách domů nebo skalách, plavou v plné výstroji a učí se přežít v přírodě.
Na výcvik jezdí po celé republice. Nejbližší místo k Táboru je například pobořený komplex papírny v Pacově. Vyhledávané je i okolí Pelhřimova. Tam se táborští zapojili do operace, kterou nazvali Save the Queen – zachraňte královnu.
„Na místě nám oznámili, že máme chránit konvoj s českým ministrem obrany. Měly nás přepadnout partyzánské jednotky španělských povstalců,“ popisuje Jindřich Mann, jak scénáře hry vypadají. Sám si zahrál roli odstřelovače. „Museli jsme si udělat základnu, tu zamaskovat a po navázání rádiového spojení, jsme vyjeli s konvojem. Po cestě nás přepadla skupina teroristů,“ popisuje se zaujetím Mann.
Může jít i o život
Pro některé, jako je třeba Vojtěch Koten, se stal Airsoft i životním stylem. Student táborské zdravotní školy vede tým, který napodobuje práci a zásahy vojenské policie. Na tréninky týmu zve i profesionály z armády. Pod jejich vedením se potápí, slaňují, skáčou padákem. Hra inspiruje hodně mladých kluků i ke vstupu do armády.
Na Airsoft je zaměřený i jeden z kroužků Domova dětí a mládeže v Táboře. Mladé adepty vede Michael Černý. Ve skupině má děti od devíti do sedmnácti let. „Berou to opravdu jako hru. Jde hlavně o to, aby se vyřádily někde venku, místo toho, aby hráli na počítačích nebo se učily kouřit,“ říká Černý.
Připouští ale, že hra může být i nebezpečná. Vystřelená kulička letí zhruba rychlostí sto dvacet metrů za sekundu. Při zásahu do nechráněné části těla, může způsobit vážná zranění i zabít.
Airsoft vznikl na konci osmdesátých let ve východní Asii. Na počet obyvatel je v České republice nejvíce hráčů na světě. Někteří kromě zbraní a oblečení nakupují i vojenskou techniku. Od aut po vrtulník.
