Hoteloví hosté, jste dobře odčervení?

Recepce s muškáty, kadeřnictví, respektive stříhárna, a místnost pro vydávání jídla. Dvoulůžkové a jednolůžkové pokoje. Za 250 nebo 155 korun na den a noc. S výhledem na prostorný trávník. Menu je složené z výživných granulí, kupovaných ve vybraných prodejnách.
Od běžného hotelu má ten pro psy důležitou odlišnost. Hosté musí prokázat své odčervení a očkování proti vzteklině.

Klienti občas štěkají

Dům stojí na místě kynologického cvičiště v budějovické Litvínovické ulici. Hotel vede zkušený pejskař Vratislav Petrů, jenž tuto službu založil před deseti lety.
„Přicházejí sem většinou stálí klienti. Pro některé si i jezdím. Pro tyhle labradory jsem byl na Kaplicku,“ ukazuje na boxy s drátěnými dvířky, za kterými vykukují dvě černé psí hlavy.
Krásné místo se stromy a paloukem pro venčení kazí jen hluk aut ze silnice směřující na Krumlov a Kaplici. Z druhé strany areálu rostou ze země patrové bytové domy. V záplavovém území. V roce 2002 dosáhla povodeň na fasádě budovy kynologů do metrové výšky.
„Tehdy nám říkali, že tu nikdy nic nepostaví. Zajímá mě, jestli si nebudou obyvatelé nových bytů stěžovat na štěkání,“ přemýšlí Petrů.
Muž zasvětil psům celý život. Chová knírače. Kromě sedmi hotelových hostů má ještě sedm vlastních dospělých psů a devět štěňat. Prostorné kotce jsou pro jednoho až dva psy. Takzvaně dvoulůžkové slouží pro zvířata, která se znají. „Pokud jsou chovaní v jedné domácnosti, mohu je dát k sobě. První den jsou většinou plaší, někdy nechtějí jíst. Potom brečí pes, brečí páníček, je to jako dítě na pionýrském táboře. Než si zvyknou,“ vysvětluje Petrů.

Hosté rozumí anglicky

Psi bývají v hotelu většinou týden, někdy i déle. „Mám tu měsíc psa ukrajinského podnikatele. Někdo zase chce zvíře odložit jen na jeden den. Musí na svatbu nebo na pohřeb, pak funguji jako hodinový hotel,“ drbe muž černého podsaditého psa Blacka, křížence knírače s labradorem. Někdy je složení klientů mezinárodní. Od Petrů to vyžaduje znalost povelů v různé řeči. Hosté rozumí německy, anglicky nebo rusky. Down nebo Setz a Komm her. Venčit je i proto musí jednotlivě. Také podle toho, jakou mají povahu a jak se snášejí s ostatními. Petrů k nim zásadně prosazuje klidný přístup.
„Štve mě, když v televizi ukazují krotitele psů, který vytáhne z kotce stresovaného německého ovčáka a začne s ním smýkat o zem. Pes na muže vrčí a pak ho kousne. To nemá s psychologií nic společného. Učil jsem na veterinární škole kontakty se zvířaty. Musíte se s nimi seznámit, mluvit na ně,“ gestikuluje šéf hotelu. Ruce, hlavně prsty má přitom zjizvené od kousanců. „Samozřejmě, že mě několikrát kousli. Je to bolestivé a špatně se to hojí. Nejvíc nervózní jsou malá plemena. Protože se bojí, útočí. Velcí psi si uvědomují svou sílu a jsou klidnější. Pokousaný jsem kolikrát z výcviku. Nabízíme kurzy poslušnosti psů. Stane se, že se po mně nějaký ožene,“ líčí Petrů.

Pes nesmí mít privilegia

Mezitím kontroluje kokršpaněla, který druhý den teskní a je zalezlý v boudě kotce. Překvapivě pustí na volný trávník dva ušaté bígly. Ještě před chvílí za mříží zlostně štěkali a cenili zuby. Na volném prostranství se promění v krotké mazlíky. Po proběhnutí se nechají drbat a radostně vyskakují i na fotografa.
Psí povaha je podle Petrů hodně podobná povaze jejich pána nebo chodu celé rodiny. Někdy ji rozmazlené zvíře ovládne celou.
„Rodina je smečka a pes musí vědět, že je v ní na posledním místě. Nemůže mít žádná privilegia. Jinak se stane, že někoho slabšího pokouše,“ varuje muž nezkušené chovatele.