Hospoda Kahanec: funguje od Stalingradu
Nikola Klimšová
Karviná
Tak jako dnes, i před dvaceti lety měli karviňané své oblíbené hospůdky a podniky. Zašli si tam zatancovat, poklábosit a dát si pivo.
Jedna z nejstarších hospod, kterou si oblíbili hlavně havíři, se jmenuje příznačně. Kahanec. Byla postavena kolem roku 1950, kdy se začalo stavět nové sídliště Karviná 6 – Stalingrad. Už před třiceti lety měla netradiční otevírací dobu od sedmi rána do desíti večera. A tu má dodnes. „Brzy ráno už byl Kahanec otevřený proto, že do něj na pivo chodili horníci, když sfárali po noční,“ vysvětlil šedesátiletý Josef Fabián z Karviné. „A je pravda, že jsem se tam s kamarády po noční na to pivo stavoval,“ dodal Fabián. A jelikož havířská hospoda takto fungovala, nejedna manželka si zde chodila vyzvedávat svého muže, hlavně po výplatě. „Hledat jsem nikde nemusela, to je pravda. Šla jsem do Kahance vždycky najisto, nebo jsem poslala děti, ať řeknou tátovi, že ho už doma čekáme,“ vzpomíná osmapadesátiletá Zdeňka Fuňáková, která měla horníka za muže. Na skvělou atmosféru v Kahanci vzpomínají horníci dodnes. „Bylo tam super, fajni synci tam chodili, byli jsme skoro jako rodina. Oslavovali jsme tam s kamarády několikrát narozeniny. Šéf hospody nám přichystal občerstvení a o všechno se postaral. Dneska je to jiné. Lidi nemají peníze, ani práci, nestojí to za řeč,“ říká šestatřicetiletý Břetislav Buhla.
Pivo zde stálo dvě koruny a osmdesát haléřů. Dobrý oběd se dal koupit za osm korun. „Vzadu v Kahanci byla taky jídelna, kde vařili výborné knedlíky. Kolikrát jsem tady zašel i s kamarády s fotbalu, to nám vždycky vyhládlo,“ dodává Břetislav Buhla.
Dalším oblíbeným podnikem na Šestce byl dřevěný Šanghaj, dnes restaurace Beskyd. „Hned na prvního máje se postavila u Šanghaje májka a až do konce května se v hospodě i venku tancovalo a veselilo, každý den od pěti do desíti večera. Scházeli se tam lidé z okolí, sousedi a všichni se dobře bavili. Dneska pro starší lidi nic takového není, člověk se bojí večer vystrčit paty z domu,“ vzpomíná osmašedesátiletý Ladislav Sembol.
V šedesátých letech měli mladí další oblíbenou zábavu. Chodili na čaje a tancovat. Ve Fryštátě byl známý Inter-klub, kde se hodně tancovalo a hrála každý pátek a sobotu živá hudba. Na čaje pak dvacetiletí mířili do kulturního domu k Stalinovi. Čaje se pořádali také v hotelu Jelen, kde byla v suterénu hezká vinárna, v přízemí jídelna se sálem. „Jelen byl v té době jediný slušný podnik ve městě, kam se dalo zajít. Bylo tam klidno, dobře tam vařili. Sem tam jsme si tam zašli s manželem i na oběd. Ten nás stál oba dohromady třeba i se zákuskem kolem šedesáti korun. V tamějším sále jsme z práce slavili i MDŽ,“ řekla Božena Slowíková.
V Karviné mezi horníky byli oblíbené ještě hospody u šachet. Třeba Frloch u Doubravy, Tomíček u Jindřišky, Barborka u Gabriely, nebo Bulač u Armády. Mladí v 80. Létech chodili na diskotéky do Kovony, Sportovky, M-klubu u letního kina nebo do Tropic baru a Hard café ve Starém - Městě. K nejstarším hospodám patří Bečky ve Fryštátě, kde se kdysi prodával Karwinský prazdroj.
