Horváth debutuje mezi provazy
Návrat do ústeckého ringu vyšel boxerovi Štěpánu Horváthovi skvěle. Velkolepou show na ústeckém zimním stadionu během úspěšné obhajoby titulu mistra Evropy Lukášem Konečným doprovázela řada dalších soubojů. V závěrečném ostřílený ústecký bijec a domácí mistr ve váze do dvaasedmdesáti kilogramů Vladimír Fecko vyzval mezi profesionály poprvé startujícího Štěpána Horvátha. Ten po vynikajícím sportovním výkonu jasně zvítězil.
Osmadvacetiletý Štěpán Horváth je v amatérském ringu šestinásobný mistr republiky a vítěz mnoha světových turnajů. Třikrát se účastnil mistrovství světa a kvalifikoval se na olympiádu v Athénách v roce 2004. Na Mistrovství Evropy v bulharském Plovdivu vybojoval páté místo. Většinu úspěchů získal v barvách klubu SKP Sever Ústí.
Po těžkém otřesu mozku a ztrátě paměti před čtyřmi lety se dal dohromady a po delší pauze se znovu postavil mezi čtyři provazy. Debut mezi profesionálními boxery vyšel policistovi a studentu ústecké univerzity dokonale. Už plánuje další zápasy.
Jak jste zápas viděl?
Vyhrál jsem, takže perfektně. Ale na rovinu, tři roky jsem nezápasil, což bylo hodně znát. Těžké bylo rozvrhnout si síly.
Do souboje šel ale jako favorit soupeř Fecko.
To určitě. Já mám sice plno úspěchů a vyhraných zápasů v amatérském boxu. Ale třeba čtyřicet vyhraných duelů v amatérech v profesionálním ringu nic nenapoví. Amatéři a profiring, to je nebe a dudy. Fecko už má mezi profesionály něco naboxováno. Ví, jak se chovat, jaký styl tyto zápasy vyžadují. Já musel bojovat. Lukáš Konečný neměl nijak výrazně známého soupeře, ale i přesto byl velice silný.
Od začátku jste byl lepší, vaše údery nebezpečnější. Odpadl ke konci Fecko?
Moc jsem se na zápas připravoval a potěšilo mě, že to tak vypadalo. Fecko bojoval do konce, ale já ze sebe vydal v ringu všechno. On dostal první pecku a už se vezl.
Po každém vašem přesném zásahu se usmíval. Nerozhodilo vás to?
Jeho styl je pořád se usmívat. Čím víc ho bijete, tím víc se směje. Znám ho z reprezentace.
Tři roky jste nebyl v ringu, jak se váš zápas a hned debut v profesionálech urodil?
Ve všem má prsty Lukáš Konečný, za což mu moc děkuji. Je vlastně teď můj manažer. Byl jsem s ním na trénincích, díky jeho radám jsem změnil styl. Doma ho potom piloval a nakonec slavil úspěch.
Přesvědčil vás Lukáš, ať s boxem zase začnete?
Začal jsem trénovat. Nevěřil jsem si, že se dostanu na svoji váhovou kategorii. Potom mě ale podpořila přítelkyně, rodiče, začal jsem makat. Do telefonu mi jednou Lukáš řekl, ať se přijedu ukázat, že jsem jistě tlustý jako prase, ale že se na mě podívá. Lidé z jeho stáje mi potom také hodně pomohli. Navíc nevěřili, že jsem se vlastně z ničeho dokázal za tak krátký čas dostat do formy.
Komentátor zápasu říkal, že nemáte kouče a trénujete v lese. Je to tak?
Je. Běhám se psem, dělám různé sporty a žádného trenéra nemám.
Jak jste na souboj cvičil?
Přítelkyně se mnou nemluví. Chodil jsem jenom do práce a na trénink. Dělám u Městské policie v Plzni, takže dvanáct hodin šlapu po městě a potom jdu ještě na trénink. Do toho ještě boxování.
Vycházejí vám vstříc v zaměstnání?
Určitě. Uvolňují mě, ale i tak jsem teď zažil zabijárnu. Měl jsem denní dvanáctihodinové směny. Do toho jsem věděl, že musím dodělávat váhu, takže jsem makal, běhal, přidával si. Hodně mě také podporuje ústecká univerzita, kde studuji dálkově tělovýchovu a sport.
Viděl jste souboj Lukáše s Bayramem?
Viděl a už před zápasem jsem věděl, že Lukáš vyhraje. Rád si dá dobré jídlo, ale teď se hlídal, makal na sobě. Věřím, že se příště dostane k zápasu o titul mistra světa a získá ho.
Jako boxer SKP Ústí jste boxoval v top světové špičce. Na amatérském mistrovství světa v Chicagu v roce 2007 jste ale dostal ránu a z těžkého otřesu mozku vás probudili až v nemocnici. Na čas jste ztratil paměť. Na chvíli návrat zpět do formy a najednou se po vás v Ústí a mezi boxery slehla zem. Co jste celou dobu dělal?
Pracuji a trénuji malé děti. Dal jsem se po otřesu dohromady, obhájil i mistra republiky. Co se ale stalo tady v klubu Ústí nemohu pár lidem zapomenout. Jak to v klubu SKP chodí teď, kde jsou? Síla týmu Ústí padla, protože nás všechny vyházeli.
Takže první zápas mezi profesionálními boxery nebyl posledním?
Určitě ne. Uvidím, jestli seženu dobrého manažera s trenérem. Potom snad přijdou i další úspěšné duely. Když vidím Lukášovu stáj, jeho zázemí, jak se o něj starají, moc mě láká v boxu pokračovat a něco podobného také mít.
