Horolezec: Nevidím, ale snažím se vylézt na nejvyšší horu každého světadílu

Jan Říha nevidí, ale je veselejší než většina lidí a taky chce víc dokázat. Zaměstnanec Kanceláře prezidenta republiky postupně zdolává nejvyšší vrchol každého kontinentu.

Jak jste se k projektu Seven Summits dostal?

Předloni přišel kamarád s tím, že bych se o to mohl pokusit. A hned mi naplánoval Elbrus.

Vy neberete jako nejvyšší horu Evropy Mont Blanc?

Mezi horolezci je to tak, že se počítá hlavně Elbrus, i když Mont Blanc si skoro každý dá radši taky.

A vy už jste na Mont Blanku dřív byl…

Takže jsem se nechal zlákat na Elbrus. Bylo to takové hodně zimní lezení, po sněhu a ledu.

To vám vyhovuje?

Je to docela v pohodě. Šlapu, kam chci. Horší je suť.

Tu jste zažil při loňském výstupu na Kilimandžáro?

Přesně tak. To bylo náročnější i kvůli počasí. Dole bylo vedro a nahoře příšerná zima. Na vrchol jsme dorazili za svítání, abychom se stihli včas vrátit.

Byl to velký zážitek?

Pro mě rozhodně, měl jsem v očích slzy.

Jak si představujete okolí? Podle popisu lidí z týmu?

Jo. Díky nim o tu krásu nejsem ochuzený. Taky mi slovně pomáhají při chůzi. Na Kilimandžáru jsme byli tři. Jeden fotil a natáčel záběry pro partnery té akce a druhý v suti klepal hůlkou na kameny, abych věděl, kudy mám jít.

Chcete vylézt každý rok na nejvyšší horu nějakého světadílu?

Měl jsem to v plánu, ale letos to vypadá špatně. Už na začátku roku jsem chtěl odjet na Aconcaguu, ale nesehnali jsme peníze. Taková expedice stojí stovky tisíc korun. Někdy dokonce milion. A firmy šetří. Ale snad ještě vyrazíme.

Proč zrovna na ni?

Všichni říkají, že bych ji teď měl jít. Je jenom o kilometr vyšší než Kilimandžáro, nemá ani sedm tisíc metrů. Loni jsem se o Seven Summits bavil s Reinholdem Messnerem, když byl v Praze. Řekl mi, že když dám Aconcaguu, zvládnu i nejvyšší vrcholy zbylých světadílů.

Takže to se nebojíte ani Mount Everestu…

Beru ho stejně jako jiné hory. Žádnou nepodceňuju. Každou respektuju jako soupeře, který mě nemusí pustit nahoru.

Mluvíte jako normální horolezec. Zkuste s nimi porovnat svoje výkony.

Samozřejmě je znát, že nevidím. Vyčerpám se víc než ostatní. Musím se soustředit na to, jak mě někdo naviguje. A kolikrát stejně posunu nohu jinam, než kam jsem šlápl původně. Na stěně mě navigují podle hodinových ručiček, ale když na mě ten člověk nevidí, je to těžké.

Co vás motivuje? Spousta lidí chodí po horách hlavně kvůli výhledu z vrcholu…

Pro mě je motivace něco dokázat, někam vylézt, obtížnější cestou. Mám radost z toho, že jsem zase o kousek dál. Nechci sedět a nic nedělat. Takhle se navíc dostanu mezi lidi a dělám stejné věci jako oni. I když mám handicap.

Odsoudí vás občas někdo jako hazardéra?

Samozřejmě mi občas někdo řekne, že jsem blázen. Ale já to nedělám proto, aby mě někdo obdivoval. Baví mě ten sport.

Jak reagujete, když už vás někdo obdivuje?

Je fakt, že někdy se lidi diví, kudy lezu, a když zjistí, že nevidím, doslova zírají. Já jim za obdivné řeči poděkuju, vyloženě mi nevadí. Snažím se být obyčejný skromný kluk, na nic si nehrát.

Pracujete v Kanceláři prezidenta republiky. Jak jste se tam dostal?

Když jsem končil střední obchodní školu, z legrace jsem napsal žádost. A oni mě vzali.

Co je náplní vaší práce?

Roznáším poštu po kancelářích, dělám vnitřního kurýra.

Baví vás to?

Moc ne, ale jsem rád, že vůbec nějakou práci mám a uživím se. Navíc mám za to, že být nezaměstnaný by mě nebavilo už vůbec.

Jak zvládáte kombinovat práci s expedicemi?

Zatím si beru normální dovolenou, je to každý rok akorát. A kdybych někdy potřeboval víc času, myslím si, že by mi vyšli vstříc.

Když jste vylezl na americkou skalní stěnu El Capitán, dostal jste se k prezidentovi republiky Václavu Klausovi jako host. Užil jste si to?

Trošku jsem byl překvapený, když mi zavolali z jeho sekretariátu. Je to samozřejmě příjemné. Uvědomil jsem si, že ten výkon znamená víc než vylézt nějakou malou skalku.

Berete horolezectví jako jeden ze sportů, které jsou vyloženě vhodné pro lidi, kteří nevidí?

Myslím, že to tak opravdu je. I ti, co vidí, lezou ve dvou a kolikrát navigují. Navíc je v tomhle sportu jasně dané, že musíte věřit každému, s kým jste na laně.

Pořád se usmíváte…

Jsem optimista. A sport mi pomáhá brát život s humorem.