Hoří, utíkejte! uslyšela dívka. Ale nebylo kudy
Je trochu dezorientovaná a vypadá vyčerpaně. Ale přežila. Devatenáctiletou dívku, kterou zachránili hasiči z hořícího domu na Florenci, před pár hodinami propustili lékaři z nemocnice Na Františku.
„V noci někdo začal křičet „Hoří, utíkejte“. Jenže nebylo kudy, kolem dveří už byl oheň.
Hasiči museli nejdřív přeřezat mříže, aby nás odtud dostali,“ popisuje drobná dívka.
Záchranáři ji do nemocnice odvezli uprostřed osudné noci 27. října, protože se při požáru nadýchala jedovatých zplodin. Rychle se zotavila a ještě týž den šla domů. Stejně jako její přítel.
Žádní staří bezdomovci
Devět dalších lidí takové štěstí nemělo. Při nejtragičtějším požáru v Česku za uplynulých šestadvacet let uhořeli.
Podle zachráněné dívky v opuštěné budově nocovali vesměs mladí lidé. „V tom baráku jsme jednoduše squattovali, asi týden dva. Bydlely tam děcka v mým věku, některý jsem znala. Taky psi, ale žádní staří bezdomovci,“ vypráví. Okusuje si nehty a hledí do prázdna.
S hloučkem příbuzných čeká před oddělením akutní medicíny v nemocnice na Karlově náměstí. Odtud mají lékaři za okamžik propustit jejího přítele.
Skupince vévodí upravená žena s batohem na zádech. Je to matka jednadvacetiletého mladíka, druhého ze zachráněných. Schody z nemocnice bere po dvou. „Jsem strašně ráda, že to ti mlaďoši přežili, to je hlavní věc. Víc vám ale neřeknu, spěcháme na vlak do Krnova,“ říká žena rázně.
Jakmile se ve dveřích oddělení objeví dlouhovlasý vytáhlý mladík v oranžové mikině, nervózně ho popadne za rukáv. On se jí pokouší něco vysvětlit, ale pak raději zmlkne. Vypadá zanedbaně, stejně jako jeho přítelkyně.
„Kluk není žádný bezdomovec, má kde bydlet. Beru ho domů na severní Moravu,“ zdůrazňuje matka.
Mladík má nepřítomný výraz a na její slova nijak nereaguje. Nesourodá skupinka chvatně zamíří k nádraží.
Lékaři zkoumají zuby obětí
Menší štěstí než tito dva mělo devět dalších nocležníků v nízkém domku u Florence. Totožnost čtyř mrtvých už policisté znají, jejich věk ani pohlaví však nechtějí prozradit.
Ohořelá těla obětí zkoumají patologové v Ústavu soudního lékařství a toxikologie Všeobecné fakultní nemocnice. Podle přednosty Přemysla Strejce je identifikace v takových případech ztížená a jeho lidé museli zvládnout velký objem práce.
Patologové se při pitvě opírají mimo jiné o vzorky DNA a analýzu zubů. „Metod je řada, jednou z cenných pomůcek je například chrup, který odolá i vysokému žáru. Podle zubů se dá laboratorními metodami zjistit stáří člověka s přesností plus minus pěti let,“ vysvětluje přednosta ústavu Přemysl Strejc.
Konkrétní údaje k mrtvým však sdělit odmítá s odvoláním na znalecký slib mlčenlivosti.
Pokud jsou k dispozici fotografie, využívají experti při identifikaci metodu trojrozměrné projekce, kdy se do portrétu projektuje lebka osoby, jejíž totožnost zjišťují. Pohlaví lze určit například podle tvaru lebky, pánve či pánevních orgánů, které se většinou zachovají i při požárech.
Významnou pozici při identifikaci má antropologická expertiza. „V první fázi stanovíme základní data o zemřelém, takzvanou velkou čtyřku, což znamená etnikum, pohlaví, věk a výšku. Z nich pak ve spolupráci s kriminalisty vytipujeme konkrétního jedince,“ popisuje antropoložka Kriminalistického ústavu Praha Hana Eliášová.
Bydleli tam narkomani
Jiní experti zkoumají vzorky z požářiště, aby pomohli zjistit, jak oheň vznikl.
Nevyužívaný objekt u Florence odpojili zaměstnanci dráhy od elektřiny. Jeho příležitostní obyvatelé si tam svítili svíčkami. Podle policie a strážníků se do těchto míst stahovali narkomani poté, co je strážci zákona vytlačili z Čelakovského sadů a dalších lokalit v centru.
Objekt byl zamčený na oploceném drážním pozemku. „Věděli jsme, že se tam občas objevují podivné existence a žádali jsme policii, aby nám budovu pomohli hlídat. Opakovaně jsme ji zabezpečovali, aby se dovnitř nikdo nedostal. Marně,“ podotýká mluvčí Českých drah Radek Joklík.
