Hiphopeři, kteří umí rozplakat porotu

Není to zase tak dlouho, co přestali nosit pleny a už dostávají medaile. Takoví jsou nejmladší členové taneční skupiny Funky beat, která patří k nejlepším v České republice. A to jen díky Kristýně Blahutové.

Vaši nejmenší tanečníci už mají několik úspěchů ze soutěží. Jak jste tak malé děti přiměla k podobným
kouskům?

Řeknu jim, že si jdeme hrát. A oni s nadšením pobíhají jako broučci, vznáší se jako princezny. Prostě dělají všechno, co je součástí hry. Kdybych jim řekla, že se něco musí učit, tak trucují. Takto je to baví a přesně ví, jaká jsou pravidla. Ale určitě jim to učení trvá déle, než těm starším. Jednu sestavu zvládnou za půl roku.

Čím se „prohráli“ naposledy?

Broučky. Jsou to příběhy včelích medvídků. S tím nedávno vyhráli druhé místo v Havířově a postoupili na celorepublikovou soutěž. Čtyř až šestiletých jich tam hraje dvanáct.

Co mají Broučci společného s hip hopem?

Mají tam různé shaky, stompy.

To určitě nemluvíte o míchaném nápoji, takže co jednotlivé názvy znamenají?

Třeba shake je pohyb hrudníkem, stomp je dupnutí. Chest pop je velmi výrazný pohyb, lock je uzamčení pohybu. Potom taky předvádí pózy jako třeba zaťatou pěst, což znamená sílu. Nebo udělají peace. To jsou dva zvednuté prsty jako symbol míru.

Jak vlastně vypadá vaše hodina? Křičíte na ně Shakeuj to pořádně!?

Určitě ne. Je to volné a pohodové. Vždycky se sejdeme, obejmeme a jdeme na tanec. Jsme jako jedna velká rodina. Děti mi občas říkají i mami.

Kolikačlennou rodinou jste?

Pětašedesátičlennou. Z toho je dvanáct dětí čtyř až šestiletých. Nejstarší má osmnáct.

Když se řekne hiphoper, tak se asi každému vybaví volné oblečení, kšilt, snaha o drsnost a podivné pohyby rukou. Co z toho máte vy?

Skoro nic. My rozumíme hip hopové hudbě. Nezáleží na tom, co máme na sobě. Děláme to prostě pro zábavu.

Jaká je vaše nejúspěšnější sestava?

Vítejte v nebi. Za to máme i první místa na republikových soutěžích. Děti mají na sobě křídla a tančí. S touto choreografií se nám dokonce podařilo rozplakat porotu. Je to smutný příběh andělů, ze kterých jeden umře. Malá holčička, kterou všichni oplakávají. Dali jsme tam ale šťastný konec. Ožije.

Rozplakávat poroty, mít desítky prvních míst ze soutěží, to musíte trénovat každý den?

Ne, trénujeme v tělocvičně základní školy pouze dvakrát týdně, protože dost těžce sháníme nějaké peníze. Děcka musí cvičit doma. Kdyby tomu nebyla tak oddaná, tak to ani nejde.

Studovala jste herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Jste to Vy, kdo dává dohromady choreografii?

Ano. Vkládám do nich prvky herectví, show dance, hip hop, ale i house. Doma to vždycky sepisuji. Jednou už jsem toho měla fakt hodně, seděla jsem u počítače, a když jsem vypínala počítač, tak jsem se otočila a zařvala jedééém. A to jsem byla doma úplně sama.
A jaký máte nejvtipnější zážitek z vystoupení?

Mám spíše z cesty na vystoupení. Byli jsme už v kostýmech. Seděla jsem za volantem jako šašek. Zastavili nás policisté. Když mě viděli, jen řekli: „Pane Bože, jeďte!“.