Herec divadla popírá vraždu souseda, prý ho vůbec neznal

Se svým sousedem se jedenašedesátiletý Stanislav Žižka podle vlastních slov vůbec nepřátelil. Maximálně ho pozdravil na chodbě, prohodili spolu pár slov o počasí či hudbě, jelikož oba byli muzikanti. Ale blíže se údajně nestýkali. Jenže obžaloba operetního sboristu Národního divadla Moravskoslezského viní z toho, že stejně starého Ivana Jelínka na konci listopadu 2009 zavraždil. Drsně mu omlátil hlavu o stůl. Tělo podle soudního spisu pak nechal v bytě ležet. „Jsem nevinen,“ prohlásil však Žižka minulý týden v úvodu líčení.
Soudce Igor Krajdl a státní zástupkyně Brigita Bilíková svými následujícími otázkami začali jeho prohlášení o nevině postupně nabourávat. Když byl Žižka v úzkých, z jeho úst zněly odpovědi typu nevzpomínám si nebo si to vybavuji velmi matně. Začal si protiřečit i během svého výslechu.

Žižkova verze:
přespal u něho

U Jelínka v bytě podle svých slov nebyl až do 27. listopadu. Tehdy si měl po večerním představení zapomenout klíče ve svém kostýmu v divadle. „Seděl jsem kolem jedenácté v noci na schodech a přemýšlel, co budu dělat. V bytě u pana Jelínka jsem slyšel hrát nahlas televizi, tak jsem u něj zazvonil, jestli by mne nenechal u něj přespat,“ řekl Žižka.
Jelínek podle jeho slov souhlasil. „V malém pokojíku byla postel, tak jsem na ni lehl a usnul. Na druhý den jsem se vzbudil a spěchal na zkoušku do divadla,“ dodal obžalovaný s tím, že odpoledne se u Jelínka ještě zastavil, aby mu poděkoval. „Ukázal jsem mu své album fotografií, ale moc ho to nezajímalo. Tak jsem se rozloučil,“ prohlásil Žižka. Poté už svého souseda údajně neviděl.
Soudce Krajdl ale vytáhl pracovní výkazy z divadla, podle nichž měl obžalovaný v těch dnech dovolenou. Načež Žižka připustil, že si to může plést. Navíc ve stejných dnech strávil noc v centru pro poruchy spánku porubské fakultní nemocnice. Žižka však tvrdil, že to bylo ještě před přespáním u Jelínka. Když ho soudce na správné datum upozornil, Žižka opět použil výrok, že si to už přesně nepamatuje.
„Jaký máte vztah k alkoholu?“ odbočil soudce při výslechu. „Nepiju, dám si tak jedno, dvě piva,“ tvrdí Žižka.
Vzápětí však zažil těžké chvilky, když se ho soudce ptal na různé pasáže v dopisech, které psal Žižka v prosinci 2009 své sestře. „Ivan byl barová krysa, hrál i na lodi,“ četl soudce. „To jste jí nenapsal?“ zeptal se nečekaně Žižky. „To už si nevzpomínám,“ vrátilo se mu zpátky. Soudce vyslýchal dál. „Ivan šel, upadl a udusil se zvratky, píšete v dopise. Odkud to víte? To vám řekli policisté?“ pokračoval soudce. „Asi od sousedů,“ uhýbal opět Žižka.
„Vytahoval jste u pana Jelínka zásuvky ze stolu?“ zněla další soudcova otázka. Žižka připouští, že je to možné. „Manipuloval jste v jeho bytě s chirurgickými rukavicemi?“ vytahuje soudce další indicii. „To určitě ne!“ okamžitě reagoval Žižka.
„Kdy jste viděl Jelínka naposledy?“ opět udeřil soudce. „To je doba,“ odvětí Žižka. Celý soud může vypadat pro nezávislého pozorovatele zmateně, avšak soudce přesně ví, kam svými dotazy míří.

Žalobkyně
přebírá útok

S výslechem pokračuje Brigita Bilíková. „Když jste si zapomněl klíče, proč jste nešel k sousedce, která měla rezervní?“ zajímalo ji. „Je už důchodkyně, nechtěl jsem ji budit. „Pohádali jste s panem Jelínkem?“ zeptala se Bilíková. Zavrtěl hlavou.
Státní zástupkyně přitvrdila. „Věděl jste o sexuální orientaci pana Jelínka?“ udeřila na Žižku. Opět zavrtěl hlavou. „Proč jste psal své sestře o Jelínkovi, když jste ho údajně vůbec neznal?“ vrátila se žalobkyně k dopisům. Na tento dotaz nedostala odpověď.
Ačkoliv se panelákem od konce listopadu začal postupně šířit silný zápach, Žižka popřel, že by mu to přišlo divné. „Společně s dalším sousedem jsme mysleli, že je to špatně vynesený odpadkový koš,“ tvrdil Žižka.
„Proč jste si myslel, že zápach šel z bytu Jelínka?“ žalobkyně neustává v útoku. Následovala odpověď, která vůbec nesouvisela s otázkou. „Vůbec vás nenapadlo, že pan Jelínek zemřel?“ Šla státní zástupkyně přímo k věci. „Ne,“ rezolutně odvětil Žižka.
Dva dny před Vánocemi 2009 si jiná obyvatelka domu v Bohumínské ulici uvařila kávu a v poklidu si ji vypila. Když vešla do koupelny, náhle se z ventilace vyvanul mrtvolný puch. Kávu okamžitě vyzvracela. Příjezd hasičů a policistů pak už byl jen otázkou chvilky.
Kriminalisté sesbírali spoustu nepřímých důkazů a vyšetřovatel obvinil Žižku z vraždy. Motiv? Nejasný. Během soudního líčení ho soudce Krajdl přece jen naznačil. „Požádal jste někdy Jelínka o půjčku?“ zeptal se. „Ne, já jsem měl peněz dost,“ odvětil Žižka. Zároveň ale řekl, že věděl, že Jelínek nějaké peníze zdědil.
„Nechal jste si udělat nové dveře za třicet tisíc korun, koupil jste si auto za šedesát tisíc korun. Vzal jste si úvěr na šedesát tisíc korun. Proč jste se tak najednou úplně vyčerpal z peněz?“ diví se soudce. Žižka však neodpovídá.
Soudní líčení pokračuje, o výsledku bude Sedmička čtenáře informovat.