Hasiči evakuovali školu a stříhali auto
Je sedm hodin ráno a na nádvoří Hasičského záchranného sboru v Hradci stojí odcházející a nastupující směna.
Zatímco si předávají techniku a z reproduktoru se linou krátké příkazy, sedím v kanceláři velitele čety. Čeká mě sedm hodin mezi profesionály. Náhle zazní poplašný signál. Velitel Milan Garhofer se usměje.
„Zatím se ještě nic neděje, k předání patří i zkouška sirén. Sloužíme čtyřiadvacet hodin. Od sedmi do sedmi ráno. Dneska by tu mělo být čtrnáct lidí. Jednoho člena máme ale na školení o vyprošťování osob, takže je nás tu zatím třináct,“ upřesňuje velitel.
Garhofer má k ruce dva velitele pětičlenných družstev. K výjezdu jsou tak připravená vždy minimálně dvě vozidla. Současně jsou hasiči schopní zvládnout jeden požár a například dopravní nehodu. Nebo dvě nehody.
„Prioritou je pro nás samozřejmě zásah u požáru, pak následují nehody, technické zásahy, jako je například otevírání bytů, výškové a vyprošťovací práce, únik ropných produktů. Na posledním místě je pak úklid vozovek po nehodách,“ upřesňuje.
Je půl deváté, když mi velitel čety oznamuje, že jedno družstvo vyjíždí k evakuaci základní školy v Kardašově Řečici. Naštěstí nejde o ostrý výjezd. Jeho součástí bude také ukázka zásahu u dopravní nehody. Nasedám do svého auta a odjíždím do patnáct kilometrů vzdáleného města.
Krátce po deváté hodině vyhlašuje ředitel školy evakuaci. Nato se žáci přemisťují do určeného prostoru. Procházejí kolem auta, které sem dovezli hasiči, aby na něm předvedli zásah u nehody.
Uvnitř vozu jsou uvěznění dva lidé, vedle leží jízdní kolo a pod předkem auta zaklíněná cyklistka. Krev tentokrát naštěstí nahrazuje kečup. Nejprve přijíždějí profesionální hasiči, za nimi dobrovolníci z Kardašovy Řečice.
Děti s napětím pozorují, jak muži v helmách přiskakují ke zraněné ženě a dávají jí první pomoc. V rukou dalšího hasiče se zablýsknou hydraulické nůžky a zakusují se do vraku. Za necelou čtvrthodinku je po všem. Zranění jsou stabilizovaní a auto zajištěné. Hasiči ještě sypou speciální látku na loužičku fridexu.
Následuje krátká beseda, kdy hasiči dětem vysvětlují postup zásahu. Já se vracím zpátky do Hradce.
„Máte štěstí, vzadu na cvičné stěně zrovna trénuje reprezentační družstvo Jihočeského kraje v požárním sportu,“ vítá mě velitel. Právě jindřichohradecký tým vyhrál poslední dva ročníky mistrovství Jihočeského kraje. V tom reprezentačním proto bude z deseti lidí sedm Hradečáků.
„Součástí naší přípravy je nejen teoretická a praktická část. Minimálně dvě hodiny věnujeme fyzické přípravě. Současně si tak udržujeme dobrou kondici pro naši profesi,“ zasvěcuje mě do tajů požárního sportu trenér a závodník Martin Hrádek. Několikrát za sebou vyhrál i prestižní závod, běh na městskou věž.
Tým musí dokonale zvládnout čtyři disciplíny. Výstup do čtvrtého podlaží cvičné věže, běh na sto metrů překážek, štafetu čtyřikrát sto metrů a požární útok.
V obleku dojde kyslík
Blíží se konec mého pobytu ve sboru. Na zkoušku si navlékám protichemický oblek. Není to jednoduché a jeden z hasičů mi přináší židli. Soukám se do nohavic s holinkami. Pomalu vstávám a jeden z pomocníků oblek zapíná.
Na těle ho není takřka cítit, jen je v něm člověk trošku nemotorný. Také je hermeticky neprodyšný. Za těch pár minut jsem se pěkně zpotil a rychle mi došel i kyslík. Hasiči si do něj proto berou dýchací přístroj.
Ve dvě hodiny odpoledne moje mise končí. Ačkoli se obešla bez ostrého výjezdu, vyzkoušel jsem si, že být hasičem není žádná ulejvárna.
Sedm hodin u hasičů
7.00–8.00
Nastupuju službu s novou směnou a prohlížím si techniku
9.00–9.10
Sleduju evakuaci školy v Kardašově Řečici
9.15–9.45
Ukázkový zásah profesionálních hasičů u aranžované dopravní nehody
10.30–11.30
Pozoruju trénink družstva v požárním sportu
12.30–13.00 Po obědě se navlékám do cvičného chemického obleku
