Háčku, zaber a pozor, blíží se jez
Vodáci z Frýdku-Místku nemají moc možností vyrazit někde poblíž na vodu. Ostravice je splavná jen jednou ročně, když vodohospodáři pustí vodu z přehrady Šance. Nejbližší příležitostí sjet řeku je tak výlet na Moravici. Redaktor Sedmičky si sjezd opavské řeky vyzkoušel se členy organizace sportovni-klub.cz, která pořádá pravidelné dvoudenní výjezdy na Moravici. Se zkušenými vodáky urazil za dva dny přibližně šestatřicet kilometrů od hráze Kružberka po Branku.
„Moravice je jedna z mála pravidelně tekoucích řek. Voda se pouští každý měsíc od dubna do září. Je to ideální řeka pro ty, kteří nemají žádné zkušenosti s tekoucí vodou,“ vysvětluje jeden z instruktorů Petr Konečný, který mi dělal po oba dny kapitána.
Po příjezdu do kempu ve Vítkově Podhradí zjišťuje hlavní vedoucí Petr Goldmann, kdo z účastníků má nějaké zkušenosti s vodou.
„Ti, kteří jsou na vodě poprvé, pojedou se mnou na raftu. Nemusejí se ničeho bát. Je tak stabilní, že si na něm budeme moct i zatancovat,“ vtipkuje Goldmann a ujišťuje mě tak, že by se nic vážného nemělo stát.
Další den ráno vyjíždíme auty k přehradě Kružberk, odkud se vydáváme na lodích přímo do kempu. Poté, co nafoukneme rafty, dává Goldmann všem účastníkům poslední instrukce. „Foťák si dej do vaku. I kdybychom se náhodou cvakli, nemusíš se bát. Voda se ti dovnitř nedostane,“ ujišťuje mě můj kolega na lodi Petr Konečný.
Foťáku se naštěstí nic nestalo. Přišel jsem pouze o kšiltovku, kterou mi větev srazila do vody. Projíždějící posádka se ji snažila vytáhnout, ale nakonec ji pádlem definitivně poslala ke dnu.
První zkouška: jez
Po této drobnější kolizi už žádný problém neřešíme. Voda je poměrně klidná. Je na ní jen pár úseků, kde hrozí převrácení.
„Dáme si jen jeden jez. Na břehu stojí hospoda a místní tam čekají na vodáky. Když se převrátí, rádi to komentují. Jinak je to spíše taková zahřívačka. Zítra to bude zajímavější,“ říká Konečný, který už má zkušenosti i z nebezpečnějších řek nejen v Česku, ale i v zahraničí. „Na rakouské řece Enns jsem vytahoval jednoho kajakáře z naprostého marastu, do kterého se dostal s dalším vodákem. A jak to většinou bývá, mohla za to jejich nepozornost,“ upozorňuje Konečný.
Po příjezdu do kempu se všichni převlékají do suchého. Měli jsme sice neopreny, ale boty jsme skoro všichni měli úplně promočené.
Druhý den jsme vypluli z Vítkova směrem do Branky, kde byl náš cíl. Tato pasáž byla o poznání zajímavější. Každý jez nebo peřeje jsme projeli jako první a hned zakotvili, abych mohl vystoupit a fotit všechny ostatní při průjezdu.
Asi půl hodiny před cílem jsme se příblížili k peřejím, které představovaly největší nebezpečí. „Bývá tady kámen, který je špatně vidět a spousta lidí na něm vždycky uvízne. Dochází i ke srážkám několika lodí,“ varoval Konečný.
Projeli jsme bez kolize. Jiní takové štěstí neměli. Kámen se stal pro několik dalších posádek osudným. V poslední pasáži jsme si vychutnali i poslední vlny. Některé z nás příjemně osvěžily, vždyť jsme se celou dobu potili na slunci.
V Brance jsme vystoupili, vyfoukli rafty a odjeli domů. Už se těším, až si Moravici sjedu zase.
