Galerií letí Valdštejn ve vzducholodi
Na pár desítkách metrů čtverečních je člověk svědkem Trapné situace, Pokušení svatého Antonína či Snídaně v trávě s paní M. D. Rettigovou. V táborské Galerii U Radnice vystavuje grafik a ilustrátor Adolf Born. Návštěvníci mají také možnost zhlédnout v předpremiéře dokument 26 minut Adolfa Borna natočený k jeho osmdesátým narozeninám. Autorkou je Pavla Petráková-Slancová.
„Pohybujeme se neustále v groteskním světě. Není nic legračnějšího než život jednotlivce. Je pravda, zasáhne-li nemoc nebo úmrtí, změní se to na pár let. Ale v zásadě je život samá legrace,“ prohlašuje Adolf Born a tato myšlenka se jasně promítá do jeho prací. Jsou plné humoru, nadsázky a laskavé trapnosti.
S kritickou láskou se pouští do témat z českých dějin. „Jsem jediný současný vlastenecký umělec,“ říká výtvarník s pohledem na dílko s názvem Josef Mánes portrétuje Miroslava Tyrše. Ten pózuje před českým malířem, vedle něj postávají dvě nahé cvičenky. „To víte, cvičební úbor vymyslel Tyrš až poté, co ho Mánes portrétoval. Zachovávám fakta,“ vysvětluje výtvarník.
V Táboře jsou k vidění ale i díla, která jdou do českých dějin ještě hlouběji. Born zobrazil Odlet Valdštejna do Frýdlantu, jak jinak než vzducholodí, nebo císaře Rudolfa, seznamujícího se s novými přírůstky do kabinetu kuriozit. „Rudolfova doba je dle mého názoru nejsvětlejším obdobím našich dějin. Praha se díky němu stala Mekkou umění a vědy, musela mít neuvěřitelnou atmosféru. Císař sesbíral mnohé artefakty, vykopávky. Ty pak ukradla ta švédská potvora,“ vyznává Born obdiv monarchovi.
Zvířata jsou hezčí
Podobnou lásku chová i k Turecku, které je dalším velkým tématem jeho litografií a leptů, stejně jako zvířata. Těmi se galerie hemží. Není snad obrazu, kde by se neobjevil alespoň malinký pes, často podobný Jonatánovi z Macha a Šebestové. „Lidé jsou strašně podobní zvířatům. Jen nejsou tak hezcí,“ říká umělec.
V poslední místnosti městské galerie budou možná mile překvapeni i ti, kteří Bornovu tvorbu moc nemusí. Zaplnily ji ilustrace z knihy Bertolta Brechta Matka Kuráž. Temné obrazy války, vrány kroužící nad krví zalitým městem by asi málokdo přisoudil jindy tak grotesknímu a věčně optimistickému Bornovi.
Výtvarník s trpělivým úsměvem uděloval autogramy víc jak stovce návštěvníků táborské vernisáže. Na ty přitom obyčejně nejezdí. „Pro Tábor jsem porušil předsevzetí,“ vzdychl a podepisoval dál.
Tvorba ho stále baví i v osmdesáti letech. „Je to opium. Člověk se toho nezbaví,“ říká výtvarník. A na tomto „opiu“ je závislý již od dětství.
„No, není snad bezvadné, když si chlapec řekne, že bude ilustrovat knížky, a pak je celý život ilustruje?“ zní Bornova otázka. Inspirace mu nedochází. Často je jí totiž lidská hloupost a grotesknost.
