Fidel a Che Guevara, kam se podíváš
Státní i soukromá doprava existuje, ale s pravidelnými a přesnými spoji se na kubánském venkově počítat nedá. Když se někam chcete dostat, čekáte třeba i několik hodin. I takovou zkušenost si odváží z Kuby broumovský cestovatel Martin Stiller, který se s manželkou Renatou vydal na půlroční expedici na kole napříč Amerikou.
„Občas potkáte klasické autobusy, ale většinou jde o podomácku přestavěné náklaďáky a mnohdy se jezdí přímo na jejich korbě. Ještě zábavnějšími dopravními prostředky jsou traktory. Táhnou za sebou vlečky, jsou přecpané cestujícími, kteří tam jen stojí, div že nevypadnou,“ popisuje Stiller v e-mailové zprávě, kterou Sedmičce ze své cesty poslal.
Po dvou týdnech jízdy mezi Havanou a městy Bahira Honda, Vinales, Pinal de Rio, Soroa a Mariel se s manželkou přesunul o několik set kilometrů níže na opačný konec ostrova, do zapadlého regionu mezi Santiago de Cuba, Chivirico, Pilón a Manzanillo. Cestování má na ostrově zvláštní řád. „Kvůli nedostatku nafty platí na Kubě zákon a povinnost zastavování soukromých vozidel, která musí nabrat kohokoli, kdo jde stejným směrem. Mnohdy na to dohlížejí státní zaměstnanci, kteří koordinují tento vynucený autostop,“ líčí cestovatel.
Charakteristická je také silná propaganda, částečná cenzura, zákaz cestování, policejní drobnohled. „Sochy Fidela, reklamní billboardy s Che Guevarou, cedule s obrazy politiků, revolucionářská a propagandistická hesla na skalách, domech, stromech najdete všude, kam se podíváte,“ pokračuje Stiller. Měl možnost navštívit i jednu z třiatřiceti fabrik na výrobu doutníků. Doutník se skládá z více různých listů, některé se suší i několik let.
„Kubánec ve státním podniku vyrobí denně asi 120 kusů doutníků. Jeho měsíční plat se rovná prodejní ceně necelých dvou kusů doutníků. Soukromé podnikání na Kubě téměř neexistuje. Jsou malé výjimky jako soukromá ubytovací zařízení „casa particulares“ či dopravní firmičky. Ti všichni platí šíleně vysoké daně, jsou pod silným úředním dohledem a nemají to jednoduché,“ píše Stiller.
Na Kubě lze spatřit i naše škodovky fabia a octavia a oblíbené jsou staré nákladní tatry na těžbu dřeva. „Snad každý Kubánec zná Československo. Mnozí za komunismu u nás studovali či pracovali. Několik takových jsme náhodně potkali a kupodivu někteří ještě po dvaceti či třiceti letech uměli dobře česky,“ tvrdí Stiller.
Na Kubě najel s manželkou asi jeden tisíc kilometrů. I přes horko, špatné silnice a velké kopce byla podle nich nejhezčí trasa mezi městečky Chivirico a Pilón. Zapomenutá silnice tam vede po pobřeží.
„Místy se až ztrácela a byly dny, že jsme téměř žádné auto nepotkali. Cesta vedla většinou podél moře, někdy rovinkami, někdy hodně do kopců po útesech, ale pořád v nádherné krajině s výhledy jak na moře, tak na hory. Míjeli jsme úplně panenské zátoky, laguny, pláže, nikde nikdo. Na skalách rostly kaktusy, na několika místech lezly tisíce velikých krabů a v izolovaných osadách žili dobrosrdeční a pohostinní Kubánci,“ dodává Martin Stiller.
