Festival je pro místní svátek i pohroma

Někteří jej berou jako velkou party, jiní začátkem balí kufry, mizí na chaty nebo do centra města téměř vůbec nechodí. „Přijela jsem jenom zalít kytky a zase odjíždím na chatu. Je tady blázinec, už aby to skončilo,“ zlobí se důchodkyně Jaroslava Hanáková. Jednu věc přesto oceňuje. „Mezi návštěvníky je konečně víc slyšet čeština než ruština,“ dodává.
Pokud místní nepatří k filmovým nadšencům, jdou se do centra dění podívat hlavně v zahajovací den - festival berou jako společenskou událost. A pak samozřejmě okouknout, zda uvidí hvězdné hosty. Tento rok „vede“ zájem o spatření Antonia Banderase. Zejména mezi ženami.
Odezvu festival nachází spíš u místních mladých lidí, ačkoli k němu mají své výhrady. „Festival mi vždycky připadal jako komerční záležitost, ale poslední ročníky jsou snad nejhorší. Zatímco dřív v rámci doprovodného programu hrály alternativní kapely, letos nám firma ČEZ nabídla například Michala Davida,“ říká Tomáš z Karlových Varů. Koncerty v rámci festivalu si ujít nenechá, filmy ho ale kvůli davům zájemců nechávají chladným. Místní fanoušci filmu zase sází na osvědčený systém. Celý festival kvůli zaměstnání nestíhají, proto si musí dobře vybírat.
„Promítací sály obíhám s jednodenní akreditací a baťohem na zádech. Počítal jsem to, a úspěšnost, že seženu lístek, je sedmdesátiprocentní. Koupil bych si ji klidně i na celý festival, ale kvůli práci bych všechny filmy stejně nestíhal,“ prozrazuje osmadvacetiletý Marek.