Dýdžej, který pomáhá šilhajícím dětem
Poděbradský patriot Jaroslav Dušek je muž, který si splnil svůj sen. Působí coby vysokoškolský učitel v oboru biomedicíny a ve volném čase moderuje v rádiu.
„Mým snem bylo někdy vysílat na Radiu 1, symbolu porevoluční svobody,“ říká Dušek. Sen se mu před časem vyplnil. Ale pěkně popořádku…
Dětství Dušek prožil v poděbradské čtvrti Žižkov. Jak říká, bylo díky rodině krásné.
Strach o bratra
„Těžké časy nastaly, když se mladší bratr narodil s nutností bezlepkové diety. V té době šlo o nemoc v Česku takřka neznámou, její diagnostika byla velmi obtížná. Ve dvou letech skoro umíral, rodiče už ztráceli naději na zlepšení,“ vzpomíná na těžké časy Dušek.
Nakonec se na poslední chvíli podařilo nemoc diagnostikovat. „Dnes učí na ČVUT. Doktorát dokončil dřív než já, přestože začal studovat později,“ říká odborný asistent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Duška odmalička zajímala technika. V pěti letech dostal k narozeninám umělohmotné nářadí a k úžasu rodičů jím doma v nestřežené chvíli povolil kohout u umyvadla.
„Nějakým vnitřním vývojem v průběhu studia na ČVUT jsem dospěl k tomu, že mě zajímá i medicína. Proto jsem si nakonec ke studiu zvolil biomedicínu,“ líčí Dušek. Postupem času se tohle rozhodnutí ukázalo jako dobrá volba. „Když vidím, jak mnou navržené přístroje pomáhají nemocným (šilhavým) dětem, mám obrovskou radost,“ říká Dušek. Vymýšlení přístrojů a zpracování naměřených dat v oftalmologii je totiž jeho výzkumnou aktivitou.
Strach o bratra
Práci vysokoškolského učitele si Poděbraďák zamiloval, přesto má k českému školství výhrady.
„Kvalita vysokých škol strmě padá. Klesá totiž úroveň středních škol a maturit, vzniká množství nekvalitních soukromých vysokých škol a regionálních univerzit bez tradic. Další nemocí je slabé platové ohodnocení vysokoškolských učitelů. Po desetileté praxi nedosahuje jejich plat ani na úroveň současné průměrné mzdy,“ tvrdí pedagog.
Za největší nešvar současného vysokého školství však považuje průnik korupce do akademické sféry lukrativních vysokoškolských oborů.
Své bolístky si Dušek hojí muzikou. Hraje a moderuje na alternativním Rádiu 1. Hudbou ho „nakazil“ jeho otec, který sbíral country na gramofonových deskách.
„Já šel jinou cestou,“ říká milovník elektronické hudby. Muzika vyplňovala Duškův život od puberty. „V šestnácti jsem začal hrát na kytaru a založil kapelu. Postupem času jsem prošel několika poděbradskými skupinami, pak jsem se však ponořil do DJingu,“ vzpomíná.
Relax hudbou
Ke hraní a moderování v rádiu se dostal náhodou. Shodou okolností začal vysílat ve studentském Radiu Akropolis. Tam se potkal se svým kamarádem Janem Kemrem, který nedá na Duška dopustit.
„Na Jardovi se mi líbí jeho specifický druh humoru. Navíc je to muž mnoha aktivit a hlavně výborný přítel,“ míní Kemr a ihned zaujatě vypráví historku o společném výletu do Amsterdamu.
Působení v Radiu 1 si Dušek považuje. „Je to stanice plná kvalitní alternativní hudby. Navíc se tady sešla úžasná parta skvělých lidí,“ říká.
Kromě hudby nedá Dušek dopustit na „svoje“ Poděbrady. „Oproti jiným středočeským městům mají mnoho krásných předností. Zamiloval jsem se do krásné přírody kolem Labe směrem na soutok s Cidlinou,“ říká muž, který si však všímá i věcí, které jej rozčilují.
„Často se přistihnu, že mi vadí pohled na to, jak město vypadá a kam směřuje,“ tvrdí Dušek. Vadí mu hlavně postoj města k životnímu prostředí.
Přesto je Jaroslav Dušek ve svých třiatřiceti letech spokojeným mužem. Jeho aktivity se tříští všemi směry. A současně lidem pomáhá, vzdělává je i baví…
