DRUHÁ POLOVIČKA. Manželka rockera Vlasáka: Jsme naladěni na stejnou strunu

Hranice / Neměla ještě sedmnáct a jemu táhlo na Kristova léta, když spolu začali chodit. Karla a Václav Vlasákovi jsou dnes spolu už čtyřiadvacet let a mají dvě děti. Dcera Karla bude mít patnáct let a studuje gymnázium, syn Vašek bude mít šest let a v září půjde do školy. Rodina žije v historickém areálu Staré střelnice v Hranicích s divadlem, restaurací i rybníkem. Vlasákovi teď divadlo zmodernizovali a zvětšili. „Nikdy jsem se s ním nenudila,“ říká o svém manželovi Vlasáková.

Jaký je život s rockerem?

Vždy to bylo hodně hektické. Přesto, že je Vašek o patnáct let starší, dodává mi stále energii, jeho energie je snad nevyčerpatelná. Vždy mě dokáže překvapit novým plánem a já se mu snažím být v jeho cílech oporou. Když přijde s nějakým novým nápadem, zdá se mi to nejdřív nereálné, ale on mě dokáže přesvědčit a nakonec uznám, že jeho záměr byl perfektní. Tak to bylo, když přišel s nápadem zvětšit a zrekonstruovat divadlo.

Litovala jste někdy, že jste si ho vzala?

V žádném případě. Vašek je kus mého já. Je to muž mého života. Jsme naladěni na stejnou strunu. Jsme hodně propojení, mnohdy mluvíme úplně stejně, aniž bychom se na něčem domlouvali. Čím jsme starší, tak máme klidnější manželství.

Jak trávíte společný čas?

My jsme pořád v práci. I tam, kde bydlíme, jsme v práci, překrývá se to. Společně se staráme o restauraci a o divadlo. Já víc o restauraci, on víc o investice a budování.

Jaké to bylo, když jste přišla do rodiny známého rockera?

Musela jsem se sžít s bývalou rodinou Vaška, s jeho dětmi z prvního manželství. Chtěla jsem a snažila jsem se, aby vztahy byly dobré, a myslím, že jsou, i když to pro mě nebylo lehké. A pak tu byla Vaškova rodina, která mě okamžitě přijala, včetně jeho maminky, sestry a strýčka Vlodka. To pro mě bylo velmi příjemné.

Jaké dobré vlastnosti má váš manžel?

Dobrosrdečnost, pracovitost, smysl pro humor, je citlivý a vždy nezištně pomůže přátelům.

A co vás na něm štve?

Nechává všude slupky od banánů. A někdy mám pocit, že má hotelový syndrom, jak byl zvyklý pořád cestovat, zapomíná, že není na hotelu, ale doma. A v některých věcech je nepořádný a dokáže mě vytočit tím, že si úplně všechno pamatuje.

Čím ho dokážete naštvat?

Když mám na něco opačný názor než on. To ho rozčílí. Někdy uznám já, že má pravdu, někdy on. To druhý den přijde s mým návrhem jako s hotovou věcí a udělá to podle mě.

Čím jste ho nejvíc překvapila?

Snažím se ho moc nepřekvapovat, vytvářet mu zázemí. Příjemně překvapený je, když něco udělám sama. Když jsem vymalovala celý byt, všechno jsem si zorganizovala, tak to byl překvapený.

Jaký je jako otec?

Nejvíc pomáhá ve výchově tím, že stojí při mně a je mi oporou. Výchova konkrétně je víc na mně.

Jak manžela vnímají děti?

Jako pracovitého nositele idejí. Jeho ideje stojí v jeho žebříčku na prvním místě a děti to respektují.

Co mají děti ze svého otce?

Obě jsou po něm osobité a vizuálně jsou mu hodně podobné. Dcera je hudebně nadaná, hrála na klavír, ale dnes se víc věnuje tanci. Vašík je showman, s ním to šije a po tátovi je hodně citlivý.

Jaká byla vaše nejkrásnější dovolená?

Mockrát jsme za ty roky na dovolené nebyli. Ráda ale vzpomínám na týden na Krétě. Fajn byl také výlet do Luhačovic. Tam jsme jeli na jeden den sami dva. Prošli jsme se kolonádou, dali jsme si kávu. Bylo to takové intenzivní. Úžasné bylo také kempování na Sázavě. Podnikali jsme pěší túry. A své kouzlo měly tajné srazy za svobodna. Nebyly mobilní telefony a měli jsme se sejít třeba v Žilině. Vždycky jsme se tam ale našli.

Která skladba skupiny Citron se vám nejvíc líbí?

Už zase mi scházíš.