Dropkick Murphys vyvážejí dobrou náladu
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
To se Signed and Sealed In Blood daří měrou vrchovatou. Melodické hity jako Prisoner’s Song, Rose Tattoo, Burn nebo Jimmy Collins’ Wake jako by vypadly z nějaké rozjeté irské tancovačky, kde rytmus tvrdí podupování a tleskání početné party a melodii obstarává banjo, harmonika a housle. Více než kdy jindy v historii Dropkick Murphys ustoupila rocková, striktně punková složka do pozadí, naopak dopředu se derou folklorní elementy evokující staré dobré časy a pospolitost.
Ještě nikdy se při Dropkick Murphys sborově nehalekalo tak dobře jako na Signed and Sealed In Blood. Baskytarista Ben Casey: „Je to něco jako rozjetá party. Při psaní většiny písní jsme si opravdu užili legrace. Je to naše nejrychleji nahrané album.“
Slasti a strasti dělnické třídy
Je jedno, že většinu motivů posluchač kapely již někdy slyšel. Naopak. Novinka je jako návrat do známé hospůdky. Je to deska konzervativní z hlediska zdůraznění irského folkloru, ale i kreativní historie kapely. Zásadní posun se nedá čekat ani v textové složce, tedy strasti a slasti dělnické třídy (byť to v místních podmínkách zní dost zprofanovaně, v irské komunitě to má přece jen jiný nádech), pivo a snaha nenechat si dělat na hlavu od systému.
I na osmé studiové desce Dropkick Murphys dokazují, že jsou v dobrém slova smyslu sázkou na jistotu. Žádné stylové kotrmelce, žádné výstřelky, jen poctivá práce, punk a irská dobrá nálada. Přesně to pravé pro letošní zimu.
Dropkick Murphys: Signed and Sealed in Blood Vydavatel: Born & Bred Records, 2013 Hodnocení: 70 %
