Dřinu přežili s dobrou náladou

Nad jabloneckou přehradou se celý týden od 15. do 20. června potulovaly tmavé mraky, ale za bílého dne zapršelo jen občas a mírně. Což bylo to jediné příjemné, co boleslavské fotbalisty na severu Čech potkalo. Jinak moc příjemných chvil neužili. Každý den od pondělí do pátku čtyřfázově trénovali. Po snídani začínali v posilovně. Hodinu lomcovali činkami i závažími rozličných kladek. Další více než hodinu trénovali na travnatém hřišti. Například ve středu si dali ve třech partách báčko, nacvičovali střelbu po herní kombinaci a dřeli sílu s vytrvalostí při kruhovém tréninku za jednou z branek. V pátek si po báčku také zastříleli, ovšem tentokrát s procvičováním obranné i útočné fáze. Navíc hráli na dvě branky ve stísněném prostoru s neustálými osobními souboji.

Únavu plašili vtípky

Nad hřištěm lemovaným břízkami se mísily úsečné pokyny trenérů s legračním popichováním mezi hráči. Po centru Rolka zdárně zakončoval Kulič v akrobatické pozici ranou bez přípravy. Jakmile se rozvlnila síť za Šedovými zády, tak Rolko radostně vzpažil.
„To je gól do těch tvých pohárů,“ reagoval tak na čerstvý Kuličův rozhovor v tisku, ve kterém přiznal touhu postoupit s Boleslaví do evropského poháru. Také při náročném kolotoči kruhového tréninku mezi hekáním zbyl dech na humorné poznámky.
„Mají sílu na řeči, musíme přidat,“ hecoval svěřence hlavní kouč Dušan Uhrin.
I laik by postřehl, že hráči velmi různě snášejí tréninkové zatížení a pracují v rozdílném nasazení. Třeba na stanovišti, kde skákali přes pětici nejnižších překážek. V pouhých deseti vteřinách zvládl Kúdela šest sérií přeskoků snožmo, kdežto Řezníček jenom tři a ještě při posledním odrazu zakopl. Ovšem když se později hrálo na dvě branky, byl Řezníček jediným střelcem gólu. Když ve středu odpoledne boleslavští fotbalisté rozdělení na dvě mužstva hráli tréninkové utkání, trenér Uhrin do hry zasahoval minimálně. Spíše se soustředil na pozorné sledování jednotlivých borců. Gól padl pouze jeden. Po Kyselově nezištném nabití pálil úspěšně Řezníček. Nejblíže dalšímu gólu byl francouzský záložník David Louhoungou, jehož bomba ze třiceti metrů narazila do tyče. Hrál se jenom jeden poločas. Po pětačtyřiceti minutách následovalo pomalé vyklusání v tempu rychlé Rolkovy chůze.

Pití sladší než život

Sluníčko střídavě pražilo nebo zalézalo za mraky. A fotbalisté lokali energetický nápoj namíchaný masérem Václavem Kubíčkem. „Můžu ochutnat?“ Po masérově přikývnutí jsem se napil. Tekutina byla sladší než coca-cola. „Pivo je lepší,“ křiknul jsem na Kubíčka a poblíž probíhající fotbalisté jen toužebně vzdechli. Po podvečerní regenerační fázi povečeřeli a zapadli do postelí. Ráno pokračovali znova, jenom s trochu více unavenými svaly z dřiny předchozích dnů. Takový už je fotbalový život na počátku léta, kdy se většina populace těší na prázdniny či dovolenou v lenivém nicnedělání. V sobotu po obědě jablonecké Břízky opustili. V neděli dostali volno a v pondělí ráno se už zase hlásili trenéru Uhrinovi. Tento týden každodenní přípravu zpestřují oficiální přátelská utkání. Úleva to nebude, ale vítaná změna tréninkové dřiny určitě ano.