Domink Hanic: Finále nám začalo už proti Vítkovicím

Po nepovedené loňské sezoně, kdy se FBC Ostrava zachraňovalo v extralize v play-down, přišel na lavičku nový trenér Martin Smeták. Bývalý hokejista přinesl do týmu disciplínu a kapitánskou pásku svěřil dvaadvacetiletému Dominiku Hanicovi. Florbalista z Frýdku-Místku přivedl spoluhráče ke stříbrným medailím. Přitom měli ke zlatu velmi blízko, ale titul si ponechal čtrnáctinásobný mistr Tatran Střešovice.

Loni jste hráli pouze play-down, zato letos jste sahali po titulu. Čím si vysvětlujete, že jste zažili dvě naprosto odlišné sezony?

Loni jsme ztratili spoustu zápasů, které jsme měli vyhrát. Všichni jsme byli v útlumu. Pak přišel nový trenér Martin Smeták. Hodně lidí se smálo. Moc mu nevěřili, protože je to bývalý hokejista. Jenže zavedl disciplínu a naordinoval nám tvrdou letní přípravu. Když jsme už v březnu, kdy se ještě dohrávala soutěž, běhali v parku, někteří se nám i posmívali. Tato sezona však jasně ukázala, že to byl základ našeho úspěchu.

Překvapili jste celou extraligu. Čekali jste, že můžete dojít až do finále?

V základní části jsme jasně ukázali, že se s námi musí počítat. Spousta družstev na tom byla lépe po technické i taktické stránce. My to nahradili nasazením, bojovností a důrazem. Trenér nám nekreslil žádné signály. Vždycky nám ale zdůrazňoval, že musíme běhat a často střílet. Ukázalo se, že jednoduchá hra platí na mnoho protivníků.

Vaši spanilou jízdu zastavil až Tatran ve finále. Třikrát vás porazil způsobem, že dokázal otočit takřka prohraný zápas. Jak je to možné?

Všechny zápasy, které jsme ve finále prohráli, byly jako přes kopírák. Více než dvě třetiny jsme byli lepší. Tatran nehrál skoro nic. V poslední desetiminutovce bylo najednou všechno jinak. Byli rychlejší, důraznější a všude dříve.

Rozhodně té, která přišla ve druhém domácím utkání. Po dvou třetinách jsme vedli 5:2. Nakonec jsme si zápas prohráli vlastními chybami, které pramenily z nedostatku zkušeností.

Série se tedy rozhodovala až v pátém střetnutí v Praze. I tam jste si vytvořili obrovský náskok, který nakonec na zisk titulu nestačil.

Bohužel. I když nevím, co jsme mohli udělat lépe. Rozhodčí ale pískali moc úzkostlivě. Věděli jsme, že se nesmíme nechat vylučovat, protože Tatran má silné přesilovky. Proto jsme chodili do soubojů až moc opatrně. Nikdo z nás tedy nechápal, když jeden z obránců Tatranu likvidačně fauloval chvíli před koncem třetí třetiny unikajícího Honzu Šmídu. Místo vyloučení nebo trestného střílení přisoudili sudí míček domácím. To asi rozhodlo. Kdyby hrál Tatran v oslabení, věřím, že bychom to nepustili.

Co vám na průběh finále říkali známí nebo lidé, kteří florbal sledují?

Bývalý spoluhráč Tomáš Chrápek mi napsal, že mu skoro ukápla slza, když viděl, jak blízko jsme měli k titulu. Na diskuzích hodně lidí psalo, že rozhodující zápas hodně ovlivnili rozhodčí. Objevily se tam i ostřejší výrazy typu, že byli zaplacení. Byli ale i takoví, kteří psali, že jsme si sérii prohráli sami.

Jedno velké vítězství jste si však v play-off připsali. V semifinále jste vyřadili městského rivala, Vítkovice.

To už pro nás bylo vlastně finále. Tyto duely měly lepší atmosféru než finále, když nepočítám poslední dvě utkání. Série s Vítkovicemi byla úplně jiná než s Tatranem. Byla více vyhecovaná se spoustou osobních soubojů. Výhra nad Vítkovicemi nás trochu uspokojila. Podle toho pak vypadal první zápas s Tatranem. Až od druhého finálového zápasu jsme si uvědomili, že teprve teď hrajeme o extraligové zlato.

Příští rok rozhodne o vítězi extraligy jediný finálový zápas, který bude hostit pražská O2 Aréna. Jak se vám tento nápad líbí?

Florbal to ještě více zatraktivní. Sice někdo může tvrdit, že vyhraje ten šťastnější, a třeba ne lepší, ale tak už to ve sportu chodí. Vyrovnané zápasy rozhodují maličkosti a hlavně chyby. O tom jsme se letos sami přesvědčili. Každopádně tomu musí předcházet pořádná propagace. Letos jsem neviděl žádné billboardy, upoutávky v televizi nebo plakáty ve městech o tom, že se hraje florbalové finále. Věděli to tedy jen ti, kteří sledují tenhle sport pravidelně. Pokud se tohle nezlepší, obávám se, že aréna pro téměř dvacet tisíc lidí bude poloprázdná.

Prvním třem finálovým zápasům určitě neprospěla doba, ve kterou se hrály.

To ne. V Praze jsme hráli okolo poledne a doma dokonce o půl jedenácté. To je úděl florbalu. Není tak sledovaný jako hokej nebo fotbal, takže když chce být v televizi, musí se přizpůsobit. S tím se bohužel nedá nic dělat.

Věříte, že se vám podaří dostat FBC Ostrava mezi nejlepší celky extraligy i v příštích sezonách?

Uvidíme. To ukáže čas. Letos bylo pět družstev, která mohla hrát o titul. Bude záležet na tom, jestli se podaří udržet současný kádr. Zatím nevím, jestli zůstaneme všichni pohromadě, nebo někdo odejde někam jinam.

Naznačil jste, že letos mohlo usilovat o titul více družstev než v minulosti. Souhlasíte s tím, že letošní ročník byl nejvyrovnanější?

To rozhodně. Už semifinálové série byly hodně vyrovnané. Dříve, a není to tak dávno, procházel hlavně Tatran vyřazovací částí poměrně hladce. Dramatičtější zápasy viděli diváci až ve finále. Letos bylo play-off zajímavé od začátku až do konce.

Všem jste dokázali, že tvrdá letní příprava je základem dobrých výsledků. Myslíte si, že se na tuto část začnou více zaměřovat i ostatní celky?

Podle mě se toho hodně změní. Jsem přesvědčený, že hodně týmů už nebude brát letní přípravu na lehkou váhu a hráči si uvědomí, že to není jen nutné zlo. Letos jsme byli úspěšní také díky kolektivnímu pojetí. Dříve stačilo mít dva hráče, kteří se postarají o polovinu branek.