Do města Plzně kdysi vedlo sedm bran

David Růžička
Opevnění středověkých měst neplnilo jen praktickou úlohu obranného prostředku.

Počet i vzhled městských bran, bašt a věží hrál roli i z hlediska prestiže města. Plzeňské hradby prolamovaly čtyři hlavní brány a dvě fortny. Pražská brána stávala v dnešní Pražské ulici. Původně ji tvořila hranolová věž, počátkem 15. století přibylo složitější předbraní a pravděpodobně i barbakán.

Součástí opevnění se stala i vodárenská věž. Brána zanikla roku 1822 a její poslední části byly odstraněny o devět let později. Zatímco Pražskou branou vyjížděli obchodníci ku Praze, Malická brána, jež stávala na konci Rooseveltovy ulice, mířila do Sas. Říkalo se jí také Saská, narazíme i na jména Plaská, Mlýnská či Malá.

Původní věž se v letech 1524–25 dočkala zásadní přestavby. Nová brána měřila více než osmnáct metrů a její hrotitou střechu zdobilo sedm makovic. Průjezd brány kryl barbakán opatřený další věží.

Hlavní věž ale nebyla jen obyčejnou branou. Některé z jejích pater posloužilo i jako vězení pro lehčí provinilce z řad měšťanů. Roku 1836 zmizelo předbraní, o třináct let později musela výstavě Saského mostu ustoupit i brána.

Články z jiných titulů