Diskař Libor Malina: S „Klučinkou“ bych šel klidně na kafe

Eliška se nedávno vrátila z Tallinu, kde pomohla českým vícebojařkám k historickému úspěchu, druhému místu v Superlize.

„Byla jsem nastydlá, unavená. Dokončila jsem to jenom kvůli tomu, abych pomohla českému družstvu,“ říkala.

Libora Malinu zase zlobí záda. „Domlátil jsem si je na lize ve Staré Boleslavi. Když odhodím disk, tak mě tam píchne,“ postěžoval si kladenský diskobolos, který jel na republiku vybojovat svůj už třináctý mistrovský titul.

Jak jste skousla tu slávu po vítězství na vícebojařském mítinku TNT Fortuna v Kladně a vyrovnání českého rekordu Zuzany Lajbnerové?

Eliška: Slávu? Celá ta sláva se vlastně odehrála jenom na stadionu. Jinou změnu jsem nepociťovala. Přítel mi koupil kytku a pozval mě na večeři. Tím to skončilo.

A co na Fakultě tělesné výchovy a sportu, kde studujete?

Eliška: Lidi z atletiky o tom rekordu věděli, já bych ale potřebovala, aby si toho všimli plavci a byli na mě u zkoušek mírnější. Motýlka a kraula jsem se naučila, ale peru se s prsama.

Libor: Pro někoho je sláva, když vyhraje přebor Prahy a pro jiného, když vyhraje olympiádu. Jestli se o mě sláva někdy otřela, tak to bylo na olympiádě v Aténách 2004. Ve finále házelo deset nejlepších lidí na světě a já byl mezi nimi.

Změnila by vás velká sláva olympijských vítězů a mistrů světa?

Eliška: To nemůžu říct, nezažila jsem to, ale myslím, že ne.

Libor: I já jsem přesvědčený o tom, že ne. Pořád se stýkám s lidmi, se kterými jsem vyrůstal, pořád mám kamarády, se kterými jsem si hrál v Kamenných Žehrovicích jako kluk na písečku.

Kdo je teď vlastně větší kladenská hvězda, Libor, nebo vy?

Eliška: Libor, byl na dvou olympiádách. Na takové výkony zatím nemám.

Libor: Klučinka je hlavně mladá. Na kladenském stadionu předvedla vynikající výkon a je potřeba, aby to zopakovala i na světové soutěži.

Jsou sedmiboj a disk rasovina?

Eliška: Trošku jo. Já se snažím nezatěžovat jen jednu stranu těla, mám to vyvážený.
Libor: Když děláte vrcholový sport dvacet let, tak se vždycky něco rozbije. A disk dá pořádně zabrat.

Jak se vám líbí disciplína toho druhého?

Eliška: Disk je hezká disciplína. A diskaři mají na rozdíl od koulařů pěkné postavy.

Vám se líbí urostlí diskobolové?

Eliška (směje se): Líbí se mi vypracovaní chlapi, ale dál bych to nerozváděla, protože přítel…

Není zrovna diskobol…

Eliška: Říkám, že bych to nerozváděla.

Libor: Mně se líbí spíš hubenější holky. V atletice je spousta krásných ženských. Máme se na stadionu na co koukat!

Libore, ještě se vraťme k té původní otázce, jak se vám líbí Eliščin víceboj?

Libor: No, jak to mám diplomaticky říct, každá disciplína má svoje. Myslím, že je těžší vyšpičkovat jednu disciplínu a prosadit se v ní. Pravda je, že na každý sport, který se dělá poctivě, se dobře kouká.

Jak vidíte jeden druhého?

Eliška: Libor je fajn. Otevřený, přátelský. Jako žákyňka jsem se na něj dívala s obdivem. Už byl hvězda.

Libor: Elišku a její lidské vlastnosti hodnotím vysoko. Kdybych si měl vybírat s kým jít na kafe, tak s Eliškou půjdu bez váhání!

Co si povezete s sebou na mistrovství Evropy do Španělska? Máte nějaký talisman?

Eliška: Měla jsem ponožky pro štěstí s myšičkami a včeličkami, jenže jsem je někde ztratila. Musím je najít. Možná od kamarádek něco dostanu na cestu.

Libor: Doma nezapomenu nesmekavé boty na házení v dešti. Jsou dvacet let staré a nosili je už Daněk s Bugárem. Když bude pršet, bude to pro mě výhoda.

Kam svým výkonem můžete v závodě zamířit?

Eliška: V Evropě jsem teď pátá, spokojená bych byla s umístěním do osmičky.

Libor: Nerad bych chyběl ve finále.

A kam zamíříte v Barceloně jako lidé zvědaví na tohle katalánské město?

Eliška: Podívám se na katedrálu Sagrada Familia a trenérka už koupila tlustýho průvodce, tak mi určitě poradí, kam ještě zajít.

Libor: Taky se podívám na katedrálu, která má být dokončena až v roce 2024. Na řadu jdu předposlední den šampionátu, tak si všechno pěkně prolezu. Když už jsem si kvůli mistrovství Evropy vzal dovolenou…