Depeche Mode ve vesmíru času

Fanoušky britských legendárních Depeche Mode musí mít Bůh rád. Jak jinak si vysvětlit, že minulý čtvrtek přestalo kolem osmé hodiny v Edenu pršet, zatímco celé Česko bičoval nemilosrdný déšť. V tu chvíli na více než dva metry vysoké pódium přišel kytarista a skladatel Depeche Mode Martin Gore, klávesák Andy Fletcher a hlavní hvězda, frontman Dave Gahan. Trojici, která spolu hraje téměř třicet let, na turné doprovází bubeník Christian Eigner a klávesák Peter Gordeno. Od prvního momentu začalo přes třicet tisíc fandů šílet. Měli k tomu důvod. Jejich miláčci předvedli na již šestém koncertě v Praze skvělou show.

In chains

První písničkou In chains vsadili depešáci na pomalý rozjezd. Efektní byla na začátku projekce na obřích plátnech, kde se měnily dvě tváře. Z hocha se stával stařec, zatímco vrásčitý obličej mládl. Jako by tím chtěl Dave Gahan a spol. říci: jsme svázáni v řetězech času, jsme běžní smrtelníci, ale pořád vám chceme dát ze sebe to nejlepší. Navzdory stárnutí, navzdory rakovině močového měchýře, kterou lékaři Gahanovi odoperovali poté, co se zhroutil jen pár dní po úvodním koncertu turné.

Wrong

Po pomalejším úvodu vykopli Depeche Mode zatím neznámějším songem z nejnovějšího alba Sounds of the Universe. Stadionem zaburácel strašidelný začátek Wrong a fanoušci byli ve varu. Na ochozech se začali lidé zvedat ze sedaček, manažeři přiložili k očím dalekohledy, postavy ve VIP sekci odložily drinky a kotel se rozvlnil. Gahan odhodil sako a zůstal téměř klasicky v černé vestičce odhalující tetování z rockerského období počátku devadesátých let. „Narodil jsem se ve špatný čas na špatném místě,“ zaburácel vstříc obřímu davu, který ho povzbuzoval při každém pohybu, každé piruetě či gestu. Depeche Mode se ale nejen podle pražského koncertu narodili ve správný čas na správném místě. Dokázali za třicet let prodat více než sedmdesát milionů desek, přežít alkoholové i drogové peklo, odjezdit úspěšných jedenáct turné po světě a slávu si dnes užívají s nohama na zemi i v sedmačtyřiceti letech.

Walking in my shoes

Jeden z vrcholů show přišel při Walking in my shoes. Kytarový riff Martina Gorea se klenul nad stadionem, zatímco za Gahanovými zády do táhlé melodie poletoval na plátně obří černý havran. „Zkus chodit v mých botách a budeš jen klopýtat v mých šlépějích,“ kázal o svých životních peripetiích obarvený a namalovaný Gahan.

Svými tanečky se pohyboval jako kníže moderního rocku smíchaného s elektronikou, s krůpějemi potu a hlubokými vráskami v obličeji. A černý pták jako by symbolizoval smrt, která kolem něj za třicet let kariéry několikrát kroužila. Elektropop změnili Depeche Mode jako na všech posledních turné v dunivý rock především díky živým bicím Christiana Eignera, který s kapelou vystupuje od roku 1998, kdy ji opustil čtvrtý člen Alan Wilder.

Co naplat, Depeche Mode by kvůli turné ani novou desku nahrávat nemuseli. Největší úspěch mají stejně staré pecky. It´s no good z alba Ultra či Question of time z Black celebration odzpívali lidé slovo od slova. Škoda, že z alba Playing the angel zazněla jen krásná Precious, v níž Gore popisuje bolestné odloučení od svých dětí. Polovinu show kapela odměřuje songy, které odzpívá Martin Gore. Drobný muž libující si ve stříbrných oblečcích napsal téměř vše, co kapela vydala. V Praze vystřihl oblíbenou Home a Little soul. Pak na pódiu začal zase řádit Gahan.

Po písničce Peace, druhém singlu z aktuálního alba, začala smršť prověřených hitů. Kdo nezná In your room, I feel you, Enjoy the silence či Never let me down again, žil v posledních třiceti letech asi v jiném vesmíru. I kdyby ve druhé půli show Gahan na pódiu nic nedělal, fanoušci by ho zbožňovali. Odzpívali sloku po sloce, ocenili každé gesto či úsměv. Gahan dal do koncertu vše, i když nemusel. K dávným divokým skokům mezi fandy, klečení na pódiu či házení stojanu měl daleko, ale na sedmačtyřicet let a pár kilo navíc to byl výkon obdivuhodný. Kdejaký rocker ze síně slávy by mohl závidět.

Závěrečná extáze

Přídavky na závěr pak oddané fandy vybičovaly do závěrečné extáze. I na vzdálených tribunách mohl zůstat sedět jen naprostý ignorant. Více než dvacet let staré písničky Stripped, Strangelove či Master and servant v novém podání ukázaly, jak čerstvá muzika Depeche Mode stále je. Kapela, které se ještě na počátku devadesátých let kdekdo vysmíval pro její popové refrény, je dnes kultem, který lze srovnávat snad jen s U2. Dokazuje to sice jen několik dní stará, ale mezi fanoušky už slavná recenze na pražský koncert, která vyšla v sobotu v deníku Právo. Označila píseň Personal Jesus za song, který Depeche Mode předělali slavnému Johnny Cashovi. Je to naopak. Depeche Mode jsou veličina, jejichž píseň před smrtí nazpíval sám velikán Cash. A pro miliony fandů na celém světě je Gahan osobním Ježíšem. Ten, kdo vliv depešáků stále podceňuje, bude mít šanci se o tom přesvědčit v Praze 14. ledna. Ale co byste čekali u Depeche Mode, více než půl roku před koncertem jsou lístky už stejně skoro vyprodané.