Den studentů na fakultě: přednášky i večírek v maskách

Stojím před vstupními dveřmi hradecké fakulty managementu. Dovnitř proudí nepřetržitý dav studentů. V přízemní aule si před řadami zpola zaplněných lavic profesor Jan Černý připravuje poslední potřebné věci. Je čtvrt na devět ráno a spolu s matematickou přednáškou začíná i další den na škole, který se s vysokoškoláky chystám strávit.
Na lavicích stojí kouřící kelímky s kávou, někteří studenti pospávají na složených bundách. Mezi přítomnými sedí i dvacetiletá studentka prvního ročníku Aneta Reisnerová. Jednou rukou si píše poznámky z probíraných derivací, druhou tajně pod stolem ulamuje kousky rohlíku. „Ten výklad moc nechápu, a proto matematiku moc nemusím. Účetnictví bude lepší, my z hradecké obchodní akademie máme dobré základy,“ šeptem sděluje Aneta sousedce z lavice. Ta jen nepřítomně přikyvuje. Profesora ani vzorce na tabuli nevnímá, soustředí se jen na otevřenou učebnici angličtiny. Připravuje se na test.
O hodinu a půl později se studenti balí a ve skupinkách opouštějí učebnu. Přidávám se k Anetě. Ta zrovna mává na drobnou dlouhovlasou dívku. „Ahoj, jdeš na oběd do menzy? Půjdu s tebou, mám teď volno, chci se podívat na kolej za kamarádkou,“ snaží se překřičet ruch na chodbě. „Hej,“ přikyvuje Slovenka Martina Pavlíková.

Na vysokou do Česka

„Pocházím z Prešova, chodila jsem tam na obchodní akademii,“ vypráví mi po cestě Martina. Nejdřív si dávala přihlášku na Vysokou školu ekonomickou do Prahy. Když to nevyšlo, zkusila druhé kolo v Hradci. „Město se mi nejdřív zdálo malé. Teď už bych ho ale za nic nevyměnila. I po vysoké bych v Čechách ráda zůstala, líbí se mi tu,“ dodává Martina. Jen ještě neví, jestli přímo v Hradci. Bojí se, že by tu nenašla práci. Aneta s Martinou souhlasí. Na další povídání nezbývá čas, jsme u cíle. I když se před menzou rozcházíme, do hodiny se zase sejdeme na účetnictví.
„Do menzy chodím na obědy,“ říká Martina. „Snídám a večeřím na koleji. Kuchyňky tam máme dobře vybavené, dají se tam uvařit i lepší jídla než těstoviny nebo polévky ze sáčků. Zrovna včera jsem dělala k večeři kuře na smetaně,“ tvrdí.

Kam na pivo a na kávu?

Po účetnictví se setkáváme s Lukášem Zajíčkem ze třetího ročníku, který připravuje večerní akci pro studenty fakulty. „Před pěti lety začal jeden z tehdejších studentů školy pořádat jednou měsíčně večery s diskotékou. Když odešel, funkci organizátora jsem po něm převzal já,“ vypráví Lukáš, bývalý student gymnázia v Poděbradech.
„Na vysoké ekonomické jsem spokojený, ale ještě pořád přemýšlím, jestli jsem zvolil správně. Víc než technické předměty mě totiž baví ty humanitní, třeba psychologie nebo sociologie, mám pro ně větší cit. Líbí se mi ale, že zdejší fakulta má v republice dobré jméno a je prestižní,“ myslí si.
Skupinka se opět rozpadá. Aneta míří na matematické cvičení, Lukáš s Martinou už mají pro dnešek vyučování za sebou, a tak společně odcházíme domluvit poslední detaily na večerní párty do Paradise Clubu. Tam se nad colou a pivem bavíme o dalších podnicích, které se svými přáteli rádi navštěvují. Oba se shodují, že kromě Paradisu s bowlingem rádi posedí například v Dada clubu nebo v Retro kavárně v Panské ulici. Skoro každou středu pak taky chodí tancovat do Music Clubu Jitřenka. „My, co nejezdíme na víkendy domů, na diskotéky chodíme i v pátek nebo v sobotu večer,“ dodává Martina.
Když jsou sklenice prázdné, Lukáš se podívá na hodinky. Je skoro pět. Půjde na kolej pro sportovní oblečení a pak do posilovny. Martina se zvedá taky, je domluvená na setkání s přáteli v Kaštánku. Nad sladkostmi a hrnkem kakaa proberou školní záležitosti. Na odpoledne žádné plány nemá, po kousku čokoládového dortu si nejspíš půjde na kolej číst a učit se. A připravovat se na večerní párty.

Sport po vysokoškolsku

Lukáš je rád, že škola má vlastní posilovnu. V místnosti je kromě něj dalších šest studentů. Protahují se na žebřinách, benchi a rotopedech. „Sport mám rád, člověk se příjemně unaví a vybije přebytečnou energii. Konečně se venku udělalo hezky, a tak můžu zase začít běhat. Nejlepší je stezka z Jakubu a kolem Polívek. Často taky chodíme hrát fotbal, buď do tělocvičny, nebo na tartan pod koleje. Když se nám chce spíš lenošit, hrajeme bowling nebo biliár,“ prozrazuje. Sportu se Lukáš věnuje i jinak. S docentem Hejdou vedou pro fakultu v rámci tělocviku hodiny sebeobrany.

Tanec, masky, alkohol

I když je všední den, směrem k Paradise Clubu a koktejl baru se trousí početné skupinky lidí. Dnes uzavřená společnost, hlásá cedule na vstupních dveřích. Každý z bufetů, jak se fakultní večírky nazývají, je tematicky zaměřený. Vstup je zdarma, a když studenti přijdou v převlecích, dostanou dokonce slevu na pití. Tématem dnešního večera jsou „faráři a děvky“. Masky nejsou náročné, chlapcům stačí černé košile a bílé límečky, dívkám zase síťované punčochy, veliké kabelky a přehnaný make-up.
Z parketu začíná burácet taneční hudba. Kostýmovaných je zhruba třetina. Někteří studenti si pro zábavu prohodili role, kolem mě probíhá vytáhlá mužská postava v růžových šatech a podpatcích.
Přisedám si k Lukášovi, Anetě a Martině. Vyprávějí si o svých celodenních zážitcích. Aneta si stěžuje na obtížný test z matematiky, Martina si zase neustále fotí převlečené kamarády. Lukáše obklopuje hlouček lidí, kteří se už teď vyptávají na témata dalších večerů. Později se všichni tři zvedají a odcházejí tancovat. Příští den je zatím ještě netrápí. Jako správní studenti ho začnou řešit až ráno.

Ze života fakulty managementu

Facebook. Fakulta má oficiální skupinu, kde si studenti vyměňují informace o zkouškách a pořádaných akcích.
Studentský časopis. Jmenuje se The Sometimes a dá se stáhnout na http://sometimes.fm.vse.cz.
Noční život. Jedno úterý v měsíci se vysokoškoláci scházejí na party v Paradise Clubu.
Genius loci. Do konce června je v knihovnickém centru VŠE ke zhlédnutí výstava o kulturně-historickém vývoji vysoké školy.