Den s popleáři. Horko, smrad a nepořádek na Slezské

Mysleli jste si, že plastovou lahev, kterou vyhodíte do klasického kontejneru, někdo vyloví a pošle na třídící linku? Omyl. Když netřídíte vy, vaše odpadky už nikdo přebírat nebude. Až 150 aut denně vyklopí
svůj náklad na frýdecké skládce na Panských Nových Dvorech ve Frýdku. Jen zlomek z tohoto množství putuje zpět na výrobní a zpracovatelské linky. Tříděného odpadu je málo a lidi vše
házejí na jednu hromadu. „Komunální odpad obsahuje téměř z jedné třetiny papír, plasty a sklo. Všechny tyto suroviny zbytečně skončí na skládce, namísto aby putovaly zpět do výroby,“ upozorňuje ředitel frýdecké skládky Luděk Žáček.
Skládka se pomalu plní a roste. „Kdyby lidé odpad důsledně třídili, vydržela by mnohem déle. Navíc by za tuto službu platili méně,“ tvrdí Žáček. V současných vedrech navíc smetí zapáchá. „Na sídlištích
je to znát. Lidé nám práci neusnadňují,“ stěžuje si závozník Michal Daňko. Okolí kontejnerů mnohdy samo připomíná skládku, přitom nádoby na odpad bývají poloprázdné. Redaktor Sedmičky se o tom sám přesvědčil a nechal se na jeden den najmout jako popelář.

Jako kluk jsem chtěl být střídavě cestovatelem, zvěrolékařem a novinářem. Jezdit s popelářským kuka vozem mě nelákalo. Spíše mě občas strašili, že nebudu-li se učit, strávím život vyvážením popelnic.
Jenže zkusit se má všechno. A tak jsem se ve zralém věku stal na jeden den popelářem.

Čtvrtý do party

Je šest hodin ráno. Mám za sebou školení bezpečnosti práce, na sobě staré džíny, nafasované reflexní tričko a pracovní rukavice. Nasedám do kabiny šestitunového náklaďáku k řidiči Josefu Gvuzďochovi. Vzápětí se sem vyhoupnou závozníci Michal Daňko a Ivan Rajko. Jsme kompletní, odjíždíme.
„Každé auto má svůj rajon. Jezdíme například do Lysůvek, Zelinkovic a Hukvald. Dnes ale budeme svážet komunální odpad z místních firem, nemocnice a ze sídliště Slezská,“ vysvětluje mi cestou Gvuzďoch.
Jsem nažhavený si jejich práci vyzkoušet. Při první zastávce se deru z kabiny, abych závozníkům pomohl. „Máš čas, tohle je jen pár kontejnerů. Odpočívej, to hlavní teprve přijde,“ zadržel mě řidič.
Sedím v kabině a žasnu, jak mistrně vede náš vůz úzkými uličkami a dvorky jako dlaň. Jak s milimetrovou přesností couvá a stíhá při tom sledovat ostatní auta, chodce i své závozníky. Ze stupátka na zádi jej naviguje Michal Daňko. „Můžu se na něj stoprocentně spolehnout. Jezdíme spolu čtvrtý rok, je to výborný parťák. Pro něj bych skočil třeba do studny, i když neumím plavat,“
žertuje Gvuzďoch.
Na Slezskou vjíždím na stupátku vedle Daňka. Hned první místo potvrzuje pověst sídliště jako nejhoršího rajonu ve městě. Sem se popelářům příliš nechce. Komunální odpad ze sídliště odvážejí třikrát týdně. Přesto se u kontejnerů povalují stohy krabic, starý nábytek, hračky i sáčky se zahnívajícími
domácími zbytky.
„Přitom některé kontejnery jsou poloprázdné,“ ukazuje závozník. „Lidem je zatěžko otevřít víko a vhodit odpadky dovnitř.Pokud to udělají, často se nenamáhají s jejich tříděním,“ kroutí hlavou Daňko.
Situace se s malými obměnami opakuje při všech zastávkách. Odpadky se v letním vedru rychle kazí. Kromě nepořádku si posádka užije i silného zápachu.
Teď ale není čas nad tím přemýšlet. Kuka vůz zastavil v ulici dopravu. Je třeba rychle naházet volně pohozený odpad do korby, přisunout kontejnery k hydraulickému zvedáku, vysypat, vrátit na místo a mezitím zamést celé okolí. Kmitáme, až z nás pot teče proudem. „Tahat kontejnery ve sněhových závějích je mnohem horší,” povzbuzuje mě Rajko.
Přesto se mně párkrát zvedne žaludek a jsem rád, když s plným náklaďákem konečně odjíždíme na skládku.

Kdo třídí, ušetří

Tam obsah vozu vysypeme.
A nejsme zdaleka jediní. „Denně sem přijede na 150 aut. Za rok tady uložíme okolo osmdesáti
tisíc tun odpadů,“ tvrdí ředitel společnosti Frýdecká skládka Luděk Žáček. Při současném tempu by
skládka měla zůstat v provozu ještě patnáct let. „Mohlo by to být ještě déle, a lidé by navíc
mohli ušetřit,“ připomíná ředitel.
Recept je jednoduchý. Třídit. „Když se v komunálním odpadu objeví plastová nebo skleněná láhev, skončí automaticky na skládce,“ vysvětluje Źáček. Cesta tříděného odpadu je jiná.„Na třídicí linku se dostane jen separovaný odpad. Oddělujeme z něj bílý plast a sklo od barevného nebo karton od novinového papíru,“ říká ředitel.
Čím více odpadu popeláři vyvezou na skládku, tím je tato služba pro města, obce a jejich obyvatele dražší. Naopak na prodeji separovaného odpadu, který je po nedávném poklesu zájmu opět žádaný, mohou radnice vydělat.

Nadávky namísto uznání

Na Slezskou jsme se vrátili ještě jednou. U kontejnerů, které jsme ráno vyprázdnili, ležel smotaný koberec. „Lidé nám zbytečně ztěžují práci. Jako by každodenního smýkání kontejnerů nebylo už tak
dost,” říká rozmrzele Daňko. Přesto ženu, která se chystá pohodit pytlík s odpadem vedle nádoby, slušně požádá, aby použila kontejner. Za jízdy na stupátku se pak zdraví se známými a mává dětem.
Na svou práci nedá tento bývalý lešenář dopustit. „Pomáháme lidem zpříjemnit prostředí, ve kterém žijí. I když často vyslechneme nadávky, že brzdíme dopravu a budíme lidi ze spánku, jsem rád, že ji mám. O práci je dnes veliká nouze,“ uvědomuje si Daňko.