Daň je nižší. I kvůli vodě

Miroslav Kořistka z Držkovic byl jedním z pěti tisíc Opavanů, kteří podepsali protest proti vysoké dani z nemovitosti. Přestože jeho usedlost často ničí velká voda, platil stejně velkou daň jako lidé v centru města. Příštím rokem už nemusí.
„Ještě v roce 2008 jsem za dvougenerační dům se stodolou, hospodářskou budovou a záhumenkem platil 1350 korun, loni to bylo 4300 korun a letos už přišla složenka na 8058 korun,“ vypočítával Kořistka, který je i místostarostou Vávrovic. Koncem dubna zastupitelé daň snížili tak, aby lidé do městské kasy odevzdali stejně jako loni. Zastupitelé uznali i argumenty Držkovických, že neustále opravují domy po povodních. A tak jim daň z nemovitosti snížili nejvíce z celého města.
„I když voda obvykle zatopí i domy části Vávrovic až k Jantarové ulici, tam jsme daň snížit nemohli. Podmínkou je, že to musí být součástí jednoho katastrálního území,“ vysvětloval starosta Vávrovic Jaroslav Černý. Sedmička se vydala do Držkovic podívat se, jak žijí lidé v oblasti, kde jim do života tak výrazně zasahuje řeka.

Do držkovických domů chodívá nezvaný host. Voda

Každý ze 120 obyvatel Držkovic to už zažil. Tu obrovskou beznaděj, když stáli v pokoji po kolena v bahnité vodě a od ostatního světa je dělilo nedohledné jezero. Vědí, že příští jaro nebo léto voda možná přijde zas. Přesto zůstávají a znovu a znovu své domy opravují.
Právě kvůli problémům s velkou vodou stanovili opavští zastupitelé obyvatelům Držkovic nejnižší daň z nemovitosti.
„Už ani nevím, kolikrát jsme opravovali omítku. Stejně je pořád vlhká. Za tu dobu už jsme docela vycvičení. Když víme, že se blíží dvacetiletá voda, odvezeme auto na suché místo, nakoupíme zásoby, a co může uplavat, zajistíme. Pak už jenom čekáme, až voda opadne,“ popisoval osmatřicetiletý místostarosta Miroslav Kořistka. V roce 1997 dosahovala voda až do půli oken obytného domu jeho hospodářské usedlosti. Podle Kořistky je nejdůležitější, aby lidé dostali co nejdříve varování před blížící se vodou, ale také aby věděli, jak je velká. „Proto chceme, aby Povodí Odry postavilo u nás v obci měřicí stanici, abychom přesně věděli, jaký je průtok vody. Zatím to víme jen podle latě pod mostem,“ doplnil Kořistka. Třiašedesátiletý Pavel Malý celý život udržuje malou usedlost po rodičích na samotě před Držkovicemi a opravuje škody, které tam voda napáchá.
„Už nehospodaříme, ale daně z toho, co neustále opravujeme, platit musíme. Jen na dani z nemovitosti jsme loni za dům, zahradu a pole zaplatili 2770 korun. Letos to bude dvakrát tolik, a to nemluvím o pojistkách,“ postěžoval si Malý. Dům má sice novou bílou omítku, ale je podmáčený a malé opravy už majitel pojišťovně ani nehlásí. „Stejně nám je nezaplatí. Jedině po povodních v roce 1977 a 1997 jsme od nich odškodnění dostali,“ řekl Malý.

Neplachovičtí už se modlili za utopené

Devětašedesátiletý Rudolf Tesař se sice přiženil až v roce 1964, přesto patří k hlavním osobám v Držkovicích. Je totiž starostou hasičů. Na jejich pomoci jsou Držkovičtí závislí nejvíce. „Napřed jsme za povodní potraviny a vodu rozváželi na dřevěném člunu. Teď kam nedojede traktor, doplujeme na nafukovacím. Jsme takový novodobý poldr, aby nás voda nezasáhla, museli bychom mít hráze kolem celé obce,“ popisoval Tesař. Při stavbě domu už byl prozřetelný a založil ho vysoko. „V roce 1997 jsme měli naštěstí vodu jenom ve sklepě. Pak už jsme jenom čekali, až opadne, abychom mohli vyvážet bahno. Stejně dům pořád opravujeme,“ doplnil Tesař. Na statku rodičů vyrůstal i osmasedmdesátiletý Josef Schreier, a i když později pracoval a bydlel v Krnově, stále má k němu blízký vztah. Usedlost nyní po něm přebral syn a obývá ho jeho vnuk. „Náš obytný dům postavili předkové tak dobře, že i za nejničivější povodně v roce 1903 dosáhla voda jen na první schod. Od pamětníků vím, že lidé z Neplachovic si tenkrát mysleli, že to v Držkovicích nikdo nemohl přežít. Proto zorganizovali procesí v čele s panem farářem a modlili se za utopené,“ vzpomínal Schrei-er, který je místním znalcem historie.
Voda tenkrát úplně srovnala se zemí statek Foltýsových a rodina se odstěhovala. Za celou dobu byli ale jediní, kdo vesnici opustil. „I když stejně skončil dům Antonína Pravdy, majitelé ho znovu postavili a dodnes tam bydlí,“ uvedl pamětník Schreier. Jeho otec byl v letech 1927 až 1938 a 1945 až 1949 druhým českým starostou Držkovic. Už tenkrát platilo nepsané pravidlo, že starosta obce byl zároveň starostou hasičů.
O všech povodních v historii toho ví Schreier v Držkovicích nejvíc. „Za války v roce 1941 němečtí ženisté pomáhali odvážet dobytek ze zatopených stájí a chtěli evakuovat i usedlíky. Ti ale všichni zůstali ve svých domech,“ líčil Schreier. V roce 1977 velká voda sice rychle opadla, ale po třech dnech se vrátila znovu. Když v roce 1996 povolila pocheňská přehrada, přišla povodeň velmi rychle a zanesla Držkovice bahnem. „Popeláře tenkrát musela zachraňovat helikoptéra,“ uvedl Schreier a přidal další zajímavost. Za celou dobu se v Držkovicích utopil jediný člověk, a to v roce 1923.