Czudková by si po letech manžel ství troufla na trenérskou licenci

Přes pět set zápasů v nejvyšší basketbalové soutěži má na kontě fenomenální rozehrávač Petr Czudek. V patnácti z jedenadvaceti sezon dokázal dosáhnout na medaili, osmkrát to byla zlatá, dvakrát stříbrná a pětkrát bronzová. I když zřejmě největší sympaťák opavského basketbalu kariéru aktivního hráče uzavřel, u palubovky zůstal v rodné Opavě jako trenér záložního týmu. Přestože oslavil osm mistrovských titulů, největší okamžiky prožil v reprezentačním dresu. S národním týmem v roce 1999 vybojoval na mistrovství Evropy ve Francii deváté místo a dodnes drží český rekord v počtu asistencí. V životě má však na prvním místě rodinu, kterou založil s manželkou Radkou. Ta má podobně jako Petr Czudek ke sportu blízko. Mají spolu dvě děti, syna Pavla a dceru Emu. Sehrál svou roli sport, když jste se s Petrem seznámila?
Sehrál. A velikou. Poznali jsem se právě díky sportu a taky na sportovišti. Oba dva jsme trénovali na Tyršově stadionu, já dělala atletiku a Petr měl zrovna letní přípravu. Jaké disciplíně jste se v atletice věnovala?
Běhala jsem sprinty, překážky a skákala do dálky.

Chybí vám atletika? Neláká vás to znovu obout tretry?
Nedovedu si představit, že bych začala zase závodit, i když mě to hodně bavilo a bylo to skvělé období. Určitě ji ale sleduji aspoň v televizi.

Zůstal vám na sport čas i v současnosti?
V takové míře ne, protože jsem na mateřské. Samozřejmě ráda za pohybem vyrazím i dnes, v zimě nejraději na lyže a v létě třeba na kolečkové brusle. Co jste dělala před mateřskou?
Učila jsem na základní škole přírodopis a tělocvik. Vždycky na sportovně zaměřených školách. A to i tehdy, když jsme byli s manželem v Prostějově. Před mateřskou jsem učila na základce na Englišově ulici. Kolem sportu jsem se vlastně točila pořád, takže mi ta atletika zase až tolik nechyběla.

V Opavě jste se narodila. Líbí se vám město?
Určitě. Je to moje rodné město, mám k němu vztah a líbí se mi tady prakticky všechno. Je to ideální místo k bydlení.

Chtěla byste se vrátit po mateřské zpátky do školy, nebo plánujete dělat něco jiného? Pokud to jenom trochu půjde, tak chci učit. Práce s dětmi mě naplňuje a hlavně moc baví.

Vyznáte se teď lépe v basketbalu, nebo si Petr netahá práci domů?
Letos jsme spolu patnáct let, takže za tu dobu jsem hodně věcí pochytila. Na trenérskou licenci C bych si po té době asi troufla. Myslím, že basketbalu docela rozumím.

Jaký je uznávaný trenér a bývalý hráč doma?
Někdy dokáže být dost tvrdohlavý, předně je ale hodně tolerantní, toho si na něm velmi cením.

Pomáhá vám Petr s domácími pracemi?
Manžel mi pomáhá. Máme to rozdělené, takže není to všechno jen na mně. Asi jeho největším koníčkem je vysávání, luxuje snad dvacetkrát týdně. Je to jeho parketa.

Je doma poznat, když tým pod vedením Petra vyhraje, nebo když se mu naopak nedaří?
To víte, že jo. Když vyhrají, je ho všude plno. Když se jim zápas nevydaří, tak je zase nejraději sám.

Jak se vlastně vůbec žije s basketbalistou, potažmo trenérem. Je časově vytíženější?
Neřekla bych. Životní rytmus máme nastavený úplně normálně a s časem to není tak hrozné. Jediný rozdíl je snad v tom, že bývá častěji doma dopoledne než odpoledne, kdy má tréninky.

Zajdete si občas na zápas?
Když Petr ještě hrával, tak jsem chodila pravidelně. Co trénuje, tak jsem byla asi jenom jednou. Kolektivní sporty mě baví, hlavně když znám někoho na hřišti. Mám to s tím spojené.

Takže se kouknete i na něco jiného než na basketbal?
Nedávno jsme se byli podívat na fotbal. Náš známý Lumír Sedláček nastoupil po delší době, co byl zraněný, zase na trávník, tak jsme se šli kouknout, jak mu to půjde.